nepatrnému hederu — všecko tu sloužilo záležitostem a potřebám veřejným.
Původ a prvotní účel každé té budovy obsahoval jakousi myšlenku pěknou a vznešenou: společenský pořádek, milosrdenství, náuky, povznešení ducha k bohu anebo přemýšlení o věcech nadpozemských. Jakým však způsobem některé z těch původních pojmů se odrodily, a proč některé z těch původních účelů přijaly smysl a charakter přímo protivný tomu, jaký jim celý svět dává? Toť již jiná věc, — otázati se o ni přísluší historii.
Minulo osm dní od onoho večera, kdy kruh mladých přátel na zelené louce snil, zpíval a důvěrně hovořil. Devátého dne při západu slunce vyšel Meir z vnitřku Bet-ha-Midraše a zastavil se na vysoké jeho pavlači. Poslušen rozkazu hlavy rodiny, ztrávil minulé dny v úplné samotě, čítaje a rozvažuje knihy talmudské, jež dobře znal, o nichž mnohé pochybnosti se zrodily v mysli jeho, k nimžto však úctu, vštípenou mu již v dětství, vůbec potlačiti nemohl a nepotlačil. Trest jemu uložený nebyl těžký, nebyl spojen ani s nejmenším utrpením fysickým, neboť ve stravě, kteráž mu z rodinného domu byla přinášena za den dvakráte, nalézal vždy nejlepší kousky, jež bdělé a lítostivé ruce ženské byly tam vložily. A přec byl velmi změněn. Vybledl a zhubeněl, a přece při tom se zdál silnější. V postavě a výrazu jeho tváře nebylo již ani sledu té dětské skoro ostýchavosti, která se jevila v jeho konání ještě před několika měsíci. Rozum jeho byl snad rozdrážděn trestem nespravedlivě vyměřeným; samota, v niž byl pohroužen, opětné čtení odvěkých knih, jimiž byly naplněny skříně stojící kolem stěn Bet-ha-Midraše, — to vše vytvořilo snad v duchu jeho množství nových pojmův, ještě více ho pobuřujíc. To jediné je jisto, že nápadná bledosť čela jeho prozrazovala duševní práci namáhavou, protože bezpomocnou, a v blesku rozohňujícím zřenice jeho jevila se rozdrážděnosť vášnivá, ná-
