VII.
Bet-ha-Midraš byl dům prostranný, světlý a dosti okázalý, stojící u synagogalného dvora těsně vedle modlitebnice. Sloužil k rozmanitým účelům. Tu se shromažďovali židé k modlení méně slavnostnímu a rozpřádali dlouhé i horlivé rozpravy o přerůzných větách a výkladech Talmudu; tu byly uloženy knihovny bratrstev čili spolkův, jež mají různé účely a jichž je značné množství v každé obci židovské; tu také ve zvláštních případech, vyžadujících skutečně také zvláštní přísnosti, mladí lidé, již vystupovali proti náboženství nebo mravům, sedávali kratší neb delší čas z trestu ne tak těžkého jako spíše zahanbujícího.
Naproti Bet-ha-Midraši stála jiná budova, poněkud menší, leč taktéž bedlivě vystavěná a udržovaná. Byla to Bet-ha-Kahol, čili světnice obecní, místo pro sezení a porady místních úřadův administrativných. Ještě dále v domě již trochu skrovnějším byl Hek-Doš, útočiště chudých, na než všickni hladoví, vysílení, již byli potřebni přístřeší a odpočinku, mohli právem vším zaklepati. Naproti modlitebnici v těsném, nízkém domku byl umístěn heder, t. j. škola, v níž učil učený a ctěný Reb Moše.
Slovem, nádvoří toto spolu se svým okolím představovalo skutečné sídlo panstva malého, nezávislého. Počínajíc černou chatrčí mudrce askety, usedlou skoro u samé svatyně, až k léčnici z daleka již viditelné, prostranné a ostíněné stromovím, od nádherné modlitebnice až k nizounkému
