Týž Nehemiáš Todros, maje titul knížecí Nassi, dle pověstí přinesl nejprvé do Polsky knihu Zohar, jež obsahovala výklad, či spíše jádro zhoubné doktriny, a odtud prý vlastně datuje se v Polsce smíšení nauk talmudských s kabalistikou, jež vždy obecněji a škodlivěji mělo působiti na ducha i život židů polských. Historie mlčí o různicích a bojích, roznícených touto novotou v lidu, jenž jižjiž se měl vybaviti z temnoty, kteráž ho tak dlouho obkličovala; ale podání, v posvátné úctě zachovávaná v lůnech rodin, opěvají, že v dlouhé a zuřivě válce Michaela Ezofoviče, žida ode dávna polského, s Nehemiášem Todrem, přistěhovalým ze Španěl, tento zvítězil. Zarmoucen pohledem na lid, nastupující na dráhu bludnou, soužen pletichami, ustrojenými proti němu odpůrcem zasmušilým, umřel v plné síle věku svého. Jméno jeho zachovalo se v rodině Ezofovičů z pokolení na pokolení. Jménem tím se vychloubala, ačkoli čím dále tím méně rozuměla pravému jeho významu.
Od onoho času datuje se velká vážnosť Todrův a nenáhlé ubývání moralného vlivu rodiny Ezofovičů. Poslední, vytlačeni byvše prvějšími z pole rozsáhlé společenské činnosti, věnovali všecky své síly a schopnosti jedině k dosažení blaha hmotného. Splavné řeky pokrývaly se každoročně jejich loděmi, jež nosily ohromné zásoby přerozmanitých předmětův obchodních do vzdálených přístavů; jejich dům, stojící uprostřed bídného městečka, tvořil čím dále tím důležitější ohnisko kreditu a průmyslu v celém kraji; k Ezofovičům jako novověkým Rothschildům obraceli se všickni, již ku zdárnému provedení svých záměrův a podniků potřebovali zlaté podpory.
Ezofoviči jsouce hrdi nabytou mocí kovu přestali úplně starati se o jinou, o tu moc vlivu na ducha i osud národa, kterou měl praděd jejich, a již, jak se zdálo, Todrové jim navždy vyrvali z rukou, titéž Todrové, již věčně chudí, skoro nuzáci, obývajíce v bídné chatrči přilehlé ku svatyni,
