Byl to prvý Ezofovič, jehož jméno vyniklo ze stínů nevědomosti. Rodina jeho, velmi dávno v Polsce osedlá, byla jednou z těch, které za králův Jagellonců vlivem práv a obyčejů, vytvořených v Polsce neobyčejně na ony časy vysokým stavem osvěty, příznivými svazky sloučily se s místním obyvatelstvem. Seniorem čili starším nade všemi židy, přebývajícími na Litvě a Bílé Rusi, jmenoval ho král Sigmund prvý diplomem, jehož hlavní úryvek zněl takto:
„My, Sigmund, z boží milosti a t. d. … známo činíme všem židům, přebývajícím v království vlasti naší … Uváživše všecky o Nás věrné zásluhy žida Michaela Ezofoviče, a prohlédajíce k tomu, abyste v záležitostech svých s Námi v ničem nenalezli překážky a opozdění, stanovíme dle spravedlnosti: aby Michael Ezofovič všecky vaše záležitosti u nás končil a byl nad vámi všemi starším, a vy máte prostřednictvím jeho k Nám se obraceti a ve všem jemu býti poddaní. On vás bude souditi a spravovati dle obyčejného vašeho práva, a provinilce bude kárati s přivolením Naším, každého podlé toho, kterak zasluhuje…“
Z několika zmínek, jež činí historie, snadno poznáme v seniorovi člověka vůle silné a pružné. Pevnou rukou ujal se správy, svěřené jemu nad spoluvěrci, a nad těmi, již jemu poddati se nechtěli, zejména nad Karaity vyřknul kletbu, vylučující je ze společnosti israelské a zbavující je práva k pomoci a přízni soukmenovců. Touto ranou existence dávných obyvatelů Šibova, dosti smutná, bídná a dříve bezčinná podlehla poslednímu rozpružení.
Potomci Chazarských panovníků, kacíři, jsouce jako obyčejně uprostřed společenstva svého v ohromné menšině, ano jemu dokonce předmětem nechuti a nenávisti, zuboženi a utrápeni, s tvrdošijnou a výlučnou svou náklonností k bibli v srdci, se svými poetickými legendami v ústech
