Cítil zálusk popadnout ji v tom okamžiku kolem pasu a přitisknout k sobě, tak byla roztomila v tom důvěřivém a vybízivém pohledu.
»To že jsi chvíli na něj nemyslila,« vysvětlovala střízlivě matka a usmála se na ni i na doktora. »Prve ti byla dlouhá chvíle, proto tě víc bolel!«
»Holubička krotká,« šlehlo doktorovi hlavou, »hele, jak se umí tulit! Dlouhá chvíle – ? Vederemo! Nebylo by to nikterakž nepříjemné …« rozvíjelo se rychle klubíčko chtivosti v jeho duši.
»Snad mám utišující vliv,« řekl nahlas a zpytavě se jí zadíval do očí dorozumívajícím se pohledem.
»No nevím,« řekla jako připouštějíc. »To se teprv ukáže, až jak bude dál…« dodávala pevně snášejíc jeho pohled, a doktorovi se zdálo, že jím praví: »Rozumím!«
Vrátil se rozehřátý do svého pokoje a liboval si dlouho ve vzpomínkách na prožité právě požitky, upřádaje pohotovou a pružnou fantasíí představy příštích podobných okamžiků se sesílenou s jeho strany touhou, a s krotkostí s její strany stupňovanou. Do vzešlého osení jeho přijatých morálních zásad zalehly vzkypěné proudy smyslných myšlenek a utlačily je a zanesly kalem svého dna.
