IV.
Rozhovory se od onoho dne ještě více zúmyslně prodlužovaly a parfumovaly vůní dráždivých slov a narážek, dorozumívajícími se pohledy a drobným důvěrným škádlením.
Ona kolikrát jako maně pohladila jeho ruku, nebo jej zas jako v pohněvání pleskla konečky prstů za opoväžlivější trochu slova; jindy jako v napomenutí, když se spolu na něco dívali, přitiskla se k němu loktem aneb opřela svou ruku o jeho rámě. Několikrát. se již stalo, že ji vyprovodil, že chodili, spolu hodinu i déle rozprávéjíce o tisícerých drobnostech i závažnějších věcech takovým tónem, jakoby byli spolu vyroslli a směli si povídäti vše bez skrývání i zvláštního upravování za tajeným účelem.
Ona věděla, že on je rozhodnut, nezeniti se, řekl jí to zúmyslně několikráte, a ona také neskrývala se se svými záměry do budoucna. Mluvila otevřeně, Že se vdá buď hodně bohatě – třeba za starce –, nebo se vůbec nevdá a bude žíti obvyklý život divadelní zpěvačky. Na lásku věčně trvající nevěřila tak jako on.
Tato přímost i tyto navzájem si svěřované plány, tak prosté vší spekulace jeden na druhého; naopak plné jistoty, že po čase určitě se rozejdou bez závazků a bez bolů, dodávaly jejich stykům zvláštního kouzla volnosti, čímž jemu právě nejvíce lahodily.
