proti němu. Třásly se jí jako v horečce, a oči se jí zalévaly slzami.
»Pane doktor, pane doktor,« vyrážela zajíkavě.
Doktor byl však dnes neustupnější než jindy. Vytýkal, že se nedbá jeho nařízení, že se nemocnému dává příležitost k pití - a tak že opravdu je celé dožadování jeho rad vlastně komedií.
»Já nevím, já nevím --« naříkavě vybuchla stará paní, ›kdo by mu něco takového dával. Bartačce jsem přísně zakázala - Bůh vI tedy! - - Amálka už k němu ani nechce jít —«
»Kde je slečna?«
»Ale ani nevím, kam zrovna odskočila. Nedávno tu byla.«
Doktor nemohl potlačiti podezření. ze ta právě nemocnému nepřímo pašuje kořalku, ale netroufaje si je vysloviti, zamlčel se.
»Nějaký čas je přece naděje, viďle, pane doktore?c otázala se stará paní skoro prosebně.
Doktor učinil rukama pohyb, který naznačoval, že zde těžko nějakou dobu určovat. »Jak pije, za nic nemohu ručit; dodával vida úzkostný pohled starých těch očí, visícl na jeho rtech.
»Maria Panno, Rodičko boží,« zaúpěla stařena a zaplakala. Ale za chvíli si utřela oči a
