trochu otuzilý. Smrt své ženy neodvrátím a jsem proto na ni připraven. C0 a jakou měrou člověk procítí po takové zivotni události a jak daleko dovede cit svůj ovládat, zmirňmat rozumem, filosofií, vírou - to závisí od tolikerých okolností vnitřních i zevnějších, že nelze to napřed odvážit a ze výslednl účin všech těch jednotlivých složek poráží všechny dříve pojaté úmysly. Kdo prošel veliký kus života, jako vy, pane Fabiáne, jde ovšem jiz jistěji. bezpočnějí i ve vichrech a bouřích, ale ani jajiz nepadnu. Za vaši účast a za vaši radu jsem od srdce vděčen a vašeho přátelství si vážím, poněvadž mám úctu před vašimi osudy a zkušenbstmh Pravil to beze všeho pathosu, tónem upřímným a srdečným, věda sic, že tím působí Fabiánovi radost, ale jsa zároveň ve svém nitru kliden, že pronáší, co neodplrá vlastně pravdě.
Starý mlynář díval se naň po oěku a zvolna pokyvoval si hlavou, jakoby si v duchu liboval: Tak, tak je to v pořádku! Potom přejel širokou svou dlaní tvář a pravil skoro tiše:
»Pracovat do oupadu, zvednout se z bídy - v cizině, za mořem! - mít duši obalenou nadějemi jako 'štěpy v máji - a najednou bouře, krupobití … a všecko to tam, květy stlačené v blátě -~ - -- A kolem jen škodolibost a výsměch u cizích, pláč, výčitky, rouhání u vlastních - ale nepoddat se, znova začít a dřít a dřít a znova se pomaloučku na-
