zpět; Tom ji pomalu položil na dřívější místo; odstrčila ji zase, však již ne tak prudce. Tom ji zase vrátil; i nechala ji, kde byla. Tom naškrábal na tabulku: »Prosím tě, vezmi si broskev, mám jich více.««
Děvče pohlédlo na tato slova, nedalo však žádné odpovědi. V tom začal chlapec zase cosi psáti, zakrývaje tabulku levou rukou. Z počátku dívka se tvářila, jakoby si toho ani nevšímala, pak se začala jeviti lidská zvědavost, z prvu ovšem sotva znatelně. Chlapec psal, jako by ničeho nepozoroval. Děvče se pokusilo nenápadně nahlédnout, hoch však nedal ničím na jevo, že o tom ví. Posléze neodolalo a nesměle zašeptalo:
»Ukaž, co píšeš.«
Tom začal pomalu odkrývati nešťastnou karikaturu domu; obě střechy bylo vidět a kouř vycházející komínem podobal se drátu na vytahování zátek. Práce tato upoutala v té míře dívčin zájem, že zapomněla na celý okolní svět. Když shlédla celý obrázek, prohlížela jej chvilku, pak zašeptala:
»To je hezké — vykresli muže.«
Umělec zobrazil muže před domem; byl by mohl celý dům obkročiti; dívka však nesoudila příliš přísně; ta obluda ji uspokojila úplně, i zašeptala:
»Hezký to muž – nyní vykresli mne.«
