Stránka:Mark Twain - Dobrodružství Toma Sawyera.pdf/69

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Tato stránka byla zkontrolována

Panu učitelovi krev stydla v žilách; zíral beznadějně v před. Děti přestaly hlučet; myslily, že se šíleně odvážný ten chlapec zbláznil.

»Co že jsi tropil?« tázal se pan učitel znova.

»Mluvil jsem s Frantíkem Finnovým.«

Tedy přece slyšel pan učitel dobře.

»Tomáši Sawyere, tak divnou omluvu dnes slyším poprvé; na takové darebáctví ani pouhá metla nestačí. Svlekni kabát!«

Ruka pana učitele lítala, dokud síly stačily; pruty metly hezky se otloukly. Pak následoval rozkaz.

»Teď jdi a sedni si k děvčatům! A příště se měj na pozoru!«

Smích, který se rozlehl síní, jak se zdálo, zalekl hocha, ve skutečnosti však hledati sluší příčinu jeho rozpaků spíše v mocné úctě, již choval k neznámé své modle a ve velkém štěstí, jež mu bylo popřáno. I sedl si na konec lavice; děvče pohodilo hlavou a poposedlo dále od něho. Děti začaly dělat různé posuňky, dávaly si pokyny, šeptaly, Tom však seděl tiše, ruce maje na dlouhé, nízké lavici, a zabral se, jak se zdálo, do své knihy. Děti od něho znenáhla odvracely pozornost, a obvyklý šum zase se rozléhal ztemnělou síní. V tom však chlapec začal pozorovati po očku dívku. Ta si toho všimla, ušklíbla se na něho a odvrátila se od něho na chvilku obličejem. Pak se opatrně ohlédla a hle! před ní leží broskev. Odstrčila ji