Jistý muž zapálil sirku a tak mohl jsem aspoň částečně čísti několik řádek.
Tupými smysly vzal jsem těchto pár slov na vědomí:
Pohřešuje se!!
1000 zl. odměny
Starší pán … černě oděn … Popis osoby: … masitý, oholený obličej … barva vlasů: šedivá. … Policení ředitelství … pokoj č. …
Bez přání, bez účasti, co živoucí mrtvola šel jsem zvolna řadou domů beze světel.
Hrst malinkých hvězdiček třpytila se na úzkém, tmavém pruhu nebes nad lomenicemi.
S velebným klidem vracely se mé myšlenky do dómu a klid mé duše byl stále hlubší a posvátnější; v tom zimním vzduchu nesla se sem z náměstí řezavým hlasem a tak jasně — jako by byla pronesena vedle mne — slova, hlaholená starým loutkářem:
„Wo ist das Herz aus rotem Stein?
Es hing an einem Seidenbande
Und funkelte im Frührotschein…“[1]
- ↑
„Kam červené se srdce podělo?
Jež na hedvábné visíc šňůrce,
se v ranní zoři lesklo, hořelo.“
