Přeskočit na obsah

Stránka:MEYRINK, Gustav - Golem.djvu/65

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Tato stránka nebyla zkontrolována

„Rititit!“ (skřehotá mezi to žena a sklapla hned na to své vadivé rty, jako by byla už příliš řekla).

„Roonte blaue Steern
Hörndlach ess i’ ach gern“[1]
„Rititit!“

„Rothbart, Grienbaart
allerlaj Stern“ — —[2]
„Rititit!“


Párky nastoupily k tanci.

„Je to píseň o ‚chomezig Borchu‘,“[3] vysvětloval nám s úsměvem loutkář a tloukl lehce do taktu cínovou lžičkou, jež ku podivu byla řetízkem připevněna ke stolu.

„Asi před sto lety, nebo i před více, otrávili dva pekařští pomocníci Rotbart a Grünbart, večer před „Schabbes Hagodel“ veškero pečivo — hvězdice a rohlíčky — aby v židovském městě hodně lidí pomřelo. Ale „Meschores“, sluha náboženské obce, božím vnuknutím na to ještě včas přišel a mohl oba zločince odevzdati do rukou městské policie. V upomínku na tehdejší zázračné zachránění před smrtí zbásnili tehdejší „Lamdonim“ a „Bocherlech“ tuto podivuhodnou píseň, kterou dnes slyšíme zde jako bordellovou čtverylku.“

„Rititit-rititit!“

  1. „Červené, modré hvězdice,
    rohlíčky jím také rád.“
    „Rititit!“
  2. „Rudovous, Zelenovous,
    různé hvězdice…“
  3. „Večerní modlitba v poslední velkonoční večer,“ (kdy už se nemusí jísti maces, nýbrž smí se požívati i chléb.) překl.