Nikdy jsem neváhal, byla-li volba vložena do mých rukou.
Proto jsem také nelhal, když jsem měl na vůli činiti, jak mi libo.
Znáte slova proroka Micheáše:
‚Je ti řečeno, člověče, co dobré jest a co od tebe Pán požaduje?‘
Kdybych byl lhal, byl bych vyvolal příčinu, poněvadž jsem měl volbu; když jsem spáchal vraždu, nevyvolal jsem žádné příčiny. Jen důsledek příčiny ve mně dřímající, do mého nitra dávno vložené, nad níž jsem neměl už moci.
Proto jsou mé ruce čisty.
Tím, že duševní moc ve mně ze mne učinila vraha, provedla nade mnou popravu. Tím, že mne lidé připevní na šibenici, odtrhne se můj osud od jejich: já dospěji k svobodě.“
Cítil jsem, že je to světec a vlasy mi vstávaly hrůzou nad mou vlastní maličkostí.
„Vyprávěl jste mi, že jste hypnotickým zakročením lékaře na dlouho ztratil vzpomínky na své mládí,“ pokračoval, „to je známkou — stigmatem — všech těch, jež kousl ‚had duševní říše‘.“
Zdá se skoro, že jsou do nás vepsány dva životy, dříve než můžeme dospěti k zázraku probuzení; co jinde je rozloučeno smrtí, děje se zde vyhasnutím paměti, často jen náhlým, vnitřním obratem.
V mém životě se stalo, že jsem ve svém 21. roce kdysi náhle se vzbudil zcela změněn. A to beze vší zevní příčiny.
Co jsem až posud měl rád, bylo mi pojednou lhostejným. Život se mi zdál hloupým, jako indián-
