Stránka:MEYRINK, Gustav - Golem.djvu/222

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Tato stránka nebyla zkontrolována

„Tak nedělaj hlouposti a ’dou se mnou.“

„Zbláznil jste se? Kdo vlastně jste?“ obořil jsem se naň.

Nedal mi odpověď, jen rozepial kabát, odhrnul chlopně a ukázal mi otřelého „orlíčka“ z plechu, jenž byl upevněn v podšívce jeho kabátu.

Teď jsem věděl: Ten komediant byl „tajný“, a zatkl mne.

„Řekněte mi tedy, pro boha, oč se jedná?“

„To se už dovědí. Na direkci,“ řekl hrubě. „A teď alamarš!“

Navrhl jsem mu, že vezmu vůz.

„Nic, nic!“

A šli jsme k policii.


Strážník dovedl mne před jedny dveře:

Alois Otschin
policejní rada.

četl jsem na porcelánové tabulce.

„Můžou jít dál,“ řekl strážník.

Naproti sobě stály dva pokaňkané psací stoly s vysokými nástavci.

Několik rozviklaných židlí mezi tím.

Na zdi císařův obraz.

Na okně skleněná nádoba se zlatými rybičkami.

Pod levým psacím stolem vykukuje koňská noha s roztřepenými kalhotami; vedle stojí druhá noha v silné plstěné bačkoře.

Slyšel jsem šustot.

Kdosi zabručel pár slov česky a hned nato objevil se pan policejní rada u pravého psacího stolu a přistoupil ke mně.