bez námahy zvětšiti, vyžadovala-li toho zvýšená činnost nebo živější saisona.
A na tomto posvátném místě sedával Babinský každodenně pod večer odpočívaje si po námahách a strastech dne, a vyhřívaje se v paprscích zapadajícího slunce. Při tom pískával na své flétně všelijaké trudnomyslné písničky.“
„Počkat!“ přerušil Prokop Cvaka drsně a vytáhnuv z kapsy domovní klíč, přidržel si ho u úst jako klarinet a zazpíval:
„Cimcrlim - cambusla - dééé…“
„Byl jste u toho, když Babinský hrával, že znáte tak dobře tu melodii?“ ptal se Vrieslander udiveně.
Prokop pohlédl naň zlým pohledem:
„Ne! Babinský žil bohužel dávno přede mnou. Ale jako hudební skladatel musím přece nejlépe věděti, co asi hrál. Vy o tom nemůžete naprosto souditi. Vy nejste musikální. — — Cimcrlim — cambusla — busla — dééé — — —“
Cvak dojat naslouchal, až Prokop opět schová svůj domovní klíč, načež pokračoval:
„Neustálý vzrůst společného hrobu vzbudil pomalu podezření v sousedství a jednomu policistovi z předměstí Žižkova náleží zásluha, že hrabivému řádění tohoto netvora byl jednou pro vždy učiněn konec. Strážce bezpečnosti viděl totiž na vlastní oči z povzdálí, jak Babinský právě škrtil jistou starší dámu z dobré společnosti.
Na to byl Babinský ve svém tuskulu zatčen.
Soudní dvůr odsoudil ho vzhledem k jinak dobré pověsti — bylo to polehčující okolností — k smrti provazem a současně vyzval firmu Bratři Leipenové — provazové zboží en gros & en detail —