pověstný loupežný vrah v Praze. — Dlouhá léta provozoval své hnusné řemeslo, aniž to kdo pozoroval. Konečně však přece jen bylo v lepších rodinách nápadno, že brzo ten, brzo zas onen člen příbuzenstva scházel při jídle a už se více neobjevil. Ačkoliv s počátku nikdo nic neříkal — neboť ta věc měla i svou dobrou stránku, ježto se pak nemuselo tolik vařiti, přece jen se nesmělo zapomínati, že tím mohla utrpěti dobrá pověst ve společnosti, a že tím mnohá dobrá rodina mohla lehce přijíti do lidských řečí.
Hlavně, jednalo-li se o zmizení beze stopy dospělých dcer.
Ostatně vyžadovala toho i sama sebeúcta, aby bylo dbáno náležitého, občanského soužití v rodině, aspoň na venek.
Oznámení v novinách:
„Vrať se! Vše odpuštěno!“
množila se stále víc a více, — okolnost to, s kterou Babinský (lehkomyslný, jako většina vrahů z povolání) naprosto nepočítal; konečně tato přečastá oznámení v rodinách budila všeobecnou pozornost.
V Krči, milé to vesničce u Prahy, zjednal si Babinský (vnitřně to byla vysloveně idylická povaha!) během času a svou neúnavnou činností malý, ale útulný domov. Domeček se čistotou jen třpytil a před ním byla zahrádka s kvetoucími geraniemi.
Poněvadž mu příjmy nedovolovaly zvětšiti svůj pozemek, byl nucen, — k nenápadnému pohřbívání mrtvol svých obětí — založiti prostý, ale okolnostem přiměřený, travou porostlý hrob (místo záhonu s květinami, jejž by byl měl radši!), jenž se dal
