Stránka:MEYRINK, Gustav - Golem.djvu/119

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Tato stránka nebyla zkontrolována

ředitele pojišťovny Zottmanna — byl prý zavražděn. Lojza — ze zdejšího domu — je už zatčen. A ryšavá Rosina — beze stopy zmizela. A teď Golem — Golem — to je příšerné!“

Nedal jsem odpovědi a jen jsem se díval Hillelovi do očí: proč na mne tak upřeně hledí?

Lehký úsměv trhl pojednou koutky jeho úst.

Pochopil jsem.

Platilo to mně.

Byl bych mu z jásavé radosti nejraději padl kolem krku.

Jsa bez sebe nadšením, běhal jsem bez cíle po pokoji. Co nejdříve přinésti? Sklenice? Láhev burgundského? (Měl jsem přece jen jednu.) Cigara?

Konečně jsem našel slova:

„Ale proč si přece nesednete?“

Rychle přistrčil jsem oběma přátelům židle.

Cvak se začal zlobiti.

„Hillele, proč se pořád usmíváte? Nevěříte snad, že Golem straší! Mně se zdá, že vůbec v Golema nevěříte?“

„Nevěřil bych v něj, ani kdybych ho zde v pokoji viděl před sebou,“ odvětil Hillel klidně s pohledem na mne.

Pochopil jsem dvojsmysl, jenž zněl v jeho slovech.

Cvak nedonesl sklenice k ústům: „A svědectví sta lidí vám nestačí, Hillele? — Ale počkejte, Hillele, vzpomeňte na má slova: v židovském městě se teď bude páchat vražda na vraždu! To já znám. Golem má vždy za sebou příšernou družinu.“

„Nahromadění stejných událostí není nic divného,“ odvětil Hillel.