Stránka:MEYRINK, Gustav - Golem.djvu/108

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Tato stránka nebyla zkontrolována

Nějaké dveře, nebo přístup do tohoto pokoje, mimo ten, jímž jsem sem vnikl, nemohl jsem objeviti, ač jsem znovu a znovu bedlivě zdi prohledával.

Mříže okna byly úzké, takže jsem nemohl prostrčiti jimi hlavu; tolik však jsem viděl, že se pokoj nalézá asi ve výši třetího patra, neboť protější domy měly jen dvě patra a stály mnohem níže.

Jeden okraj ulice jsem ještě tak tak viděl, ale nemohl jsem rozeznávati jednotlivosti, ježto mi prudké světlo měsíční bilo přímo do tváře.

Že je ulice tato rozhodně ještě v židovském městě, bylo zřejmo z toho, že protější okna byla vesměs zazděna, nebo jen římsami naznačena; jen v ghettu obracejí se k sobě tak podivně zády.

Marně jsem se mučil myšlenkou, jaká to asi je podivná stavba, v níž jsem se nalézal.

Je to snad opuštěná věžička řeckého kostela nebo snad je to nějaká přístavba staronové synagogy?

Okolí tomu nenasvědčovalo.

A zase jsem se rozhlížel po pokoji: nic, co by mi jen poněkud mohlo poskytnouti vysvětlení.

Zdi a strop byly holé; omítka a vápno dávno odprýskaly; nikde díry po hřebících, nebo hřebíky ve zdi, jež by prozrazovaly, že by tato místnost kdy byla bývala obydlena.

Na podlaze ležela vysoká vrstva prachu, jako by sem po staletí nebyla živá duše vstoupila.

Prohledati haraburdí v koutě se mi hnusilo. Leželo v hlubokém temnu a nemohl jsem rozeznati, z čeho se skládalo.

Dle zevního dojmu se zdálo, že to jsou hadry, sbalené v chuchvalce.