Kdo potom mrtvolu najde a znamení zná, ví hned, kdo nebožtíka přemohl a skalpoval.
Vinnetou i Old Shatterhand uřízli na blízkém keři několik větviček a zastrčili si je za pás; z větviček těch snadno upravili svá znamení, jež známa byla všem rudochům.
Potom nastoupili cestu. Položivše se na zemi, plížili se opatrně ke zmíněnému prve stanu, jenž vzdálen byl asi osmdesát krokův.
Takové plížení není práce lehká. Není-li velikého nebezpečí a nezáleží-li na stopě, lze dosti pohodlně lézti po rukou a nohou. Ale v takovém případě zanechává člověk velmi zřetelnou stopu, hlavně v trávě. Nechce-li však po sobě zanechati stopy, jest mu pohybovati se jen po špičkách prstův. Ze však při tom natáhnouti jest ruce i nohy, aby tělo co nejvíce k zemi přiléhalo a přece se jí nedotýkalo, spočívá vlastně všechna tíže těla na prstech. Je tudíž velkým uměním udržeti se v takové neobyčejné poloze i jen chvíli a třeba k tomu veliké síly a dlouholetého cviku.
Naznačeným způsobem ubíral se Old Shatterhand a za ním Vinnetou volně ku předu. Tráva byla vysoká a ztěžovala jim jednak práci, jednak opět ukrývala těla jejich.
Čím blíže se plížili, tím lépe rozeznávali jednotlivé předměty v táboře. Mezi ním a jimi přecházela stráž. Jak tedy přiblíží se nepozorovaně ke stanu? Nebyli dlouho na rozpacích.
»Má Vinnetou odnésti hlídače?« zašeptal náčelník Apačův.
»Nikoli,« odvětil Shatterhand. »Znám svou ránu a mohu se na ni úplně spolehnouti.«
Tiše jako hadové plížili se ke stráži, jež neměla ni tušení, že jsou na blízku nepřátelé přenebezpeční, kteří vidí ji velmi dobře. Šošon zdál se ještě mladým a neměl kromě nože a pušky žádné zbraně. Oděn byl v kůži bůvolí. Obličej jeho pomalován byl červenými a černými pruhy příčnými — barvami to válečnými.
Vojín na stráži stojící nestaral se valně o to, co dělo se kolem stanův, snad vábila jej více vůně od ohně vycházející. A kdyby i bedlivě byl hleděl ve stranu, odkud plížili se smělí lovci, přece nebyl by viděl pranic, ježto tmavý jejich šat od trávy se nelišil, a lovci pohybovali se ve stínu, jejž vrhal stan náčelníkův.
Přiblížili se mu na osm krokův. Vojín přišel právě k nim a obrátil se, aby po ušlapané cestičce zpět kráčel. Stín stanu náčelníkova zakryl i jej.
