»Toť se rozumí. A tento Indián je snad statkář, jemuž ‚veliký otec‘ ve Vashingtoně hojně daroval pozemkův?«
»V tom se mýlíte, pane!«
»Sotva!«
»Zajisté. Průvodce můj není z těch, kteří by od presidenta Spojených Států přijímali pozemky darem. On spíše —«
Vohkadeh ho přerušil, vzkřiknuv radostí a úžasem. Mladý Indián přistoupiv totiž k Vinnetouovi, zpozoroval pušku v jeho ruce.
»Uf, uf,« vykřikl. »Maza-skamon-za-vakon, stříbrná puška!«
Davy rozuměl řeči siouxské tolik, že věděl, co Vohkadeh myslí.
»Stříbrná puška?« tázal se. »Kde? Aj, zde, zde! Ukažte mi ji, můj rudý sire!«
Vinnetou půjčil pušku Davyovi.
Je to »maza-skamon-za-vakon«,« jásal Vohkadeh. »Tento bojovník je zajisté Vinnetou, veliký náčelník Apačův!«
»Cože! Nemožné!« mínil Davy. »A přece hodí se popis stříbrné pušky úplně na tuto zbraň.«
Upřel tázavé zraky na Vinnetoua i Old Shatterhanda. Obličej jeho ve chvíli té nejevil mnoho moudrosti.
»Je to stříbrná puška,« odpověděl Old Shatterhand. »Můj soudruh je Vinnetou.«
»Prosím vás, člověče, nemějte mne za blázna!«
»Inu, pro mne a za mne mějte si slova má za žert. Nemám chuti, abych předříkával vám celý rodokmen Apačův.«
»To by se vám také špatně podařilo, pane!« odvětil Davy. »Nuže, je-li tento rudý gentleman opravdu Vinnetou, kdo jste vy? Ve případě tom mohl byste býti jediné —«
Uprostřed řeči se zamlčel. Upřeně hleděl na Old Shatterhanda, spráskl po té ruce, vyskočil a dodal:
»Ne, to jsem si zase důkladně škodil. Pro nic a za nic urážím zde nejslavnějšího západozemce, jemuž rovného nenajdeš pod sluncem! Je-li tento Indián Vinnetou, nejste vy nikdo jiný než — Old Shatterhand, nebo ti náležejí k sobě jako tlustý Jemmy a já. Řekněte mi tedy, pane, tak-li tomu?«
»Ano, nemýlíte se,« přisvědčil Shatterhand.
»Toť bych radostí snesl všechny hvězdy s nebe sem na tyhle stromy, bych oslavil večer, ve který jsem vás poznal, velkolepou illumio
