»Dobře pravil můj rudý bratr; běloši jsou tlustý Jemmy a Hobble-Frank. Poznal zajisté, že Frank kulhá, když mluvil jsem tuto s nimi; nebyl tedy daleko od nás.«
»Ovšem! Vinnetou pozoroval Šošony a viděl, že oddělení jedno odtáhlo směrem k jezeru Krvavému. Ježto pak věděl, že přijde tam i jeho bílý bratr, odebral se přes výšiny a lesem přímo ke stromu naší schůzky. Posléze však bránil mu kůň v rychlé jízdě, aby dáti mohl bratru svému výstrahu; proto slezl s něho a spěchal sem pěšky. Tamhle s vrchu spatřil svého bratra s oběma bledouši. Viděl také Šošony, již zpozorovali stopu bělochův. Tito ujížděli odtud, ale rudoši jich dostihli a zajali je. Rozumí se samo sebou, že je Old Shatterhand osvobodí, a Vinnetou bude mu při tom nápomocen. Domnívá se též, že oba běloši nejsou samotni u jezera Krvavého a Čertovy Hlavy. Našli zajisté stopu Old Shatterhandovu, oddělili se od ostatních a jeli po ní. Můj bratr ví zajisté, kde bychom je vyhledali, by nám nápomocni byli při osvobození obou zajatcův.«
Tato i všechna vůbec řeč Apačova svědčila o neobyčejné bystrosti ducha jeho. Old Shatterhand vypověděl mu po té stručně vše, co zvěděl od tlustého Francouze a smržoveckého Němečka. Vinnetou pečlivě naslouchal a řekl potom:
»Ano! Old Shatterhand a Vinnetou nedopustí, by lovec medvědů zemřel smrtí mučennickou. Ještě dnes osvobodíme právě zajaté bělochy a potom vydáme se s nimi a jejich soudruhy k Yellovstonu, bychom ukázali Sioux-Ogallallům, že Old Shatterhand, jenž usmrtil druhdy nejudatnější tři bojovníky jejich holou rukou, dosud živ jest.«
Old Shatterhandovi bylo tuze milé, že Vinnetou ochotně nabízí se ku pomoci. Pravil tedy:
»Můj rudý bratr uhodl mé přání. Nepřišli jsme v tyto krajiny prolévat krve rudochův, ale nedopustíme také, by nevinní lidé umírali za čin můj tehdejší. Vinnetou nechť jde se mnou k těm, již táhnou jich osvobodit.«
I svedše koně s příkré stráně, vyhoupli se na ně a jeli cestou, kudy dříve ubírali se Jemmy a Frank.
Nebylo daleko do noci; pobídli tedy zvířata svá ku běhu nejrychlejšímu. Brzy dorazili na místo, kde Šošonové zajali bělochy; zastavili se na chvíli, by prohlédli stopy.
»Nebylo ani bojováno,« prohlásil Vinnetou.
