Cizinec se lekl a otázal se: »Ze msty zajisté?«
»Ovšem. Znáte-li jméno Old Shatterhand?«
»Ano, pamatuji se na ně.«
A zvláštní úsměv pohrával na rtech cizincových.
»Shatterhand,« přejal Jemmy slovo, »zabil ‚Udatného Bůvola‘, ‚Zlý Oheň‘ a ještě třetího Siouxa. Nyní zase jdou Ogallallové navštívit hrobů zabitých soukmenovcův, a tu právě upadl jim Francis do rukou.«
»Jak jste se o tom dověděli?«
I vypravoval Ferlon o Vohkadehovi a o všem, co událo se od příchodu mladého Indiána. Cizinec velmi pozorně naslouchal slovům jeho, a když Jemmy zprávu svou skončil, pravil:
»Old Shatterhand podle všeho vinen jest neštěstím, jež stihlo Francisa. Má to na svědomí.«
»Nikoli! Nemůže za to, že Francis opominul potřebné opatrnosti.«
»Nepřeme se déle o tom! Jest zajisté velmi hezké od vás, že nedbajíce nebezpečí a obtíží, jež vás očekávají, přispěti chcete zajatci. Přeji vám z plna srdce, aby se podnik váš zdařil. Zvláště zajímá mne mladý Francis. Těším se, že poznám ho někdy.«
»Toť velmi snadné!« vece Jemmy. »Třeba vám jen s námi jeti. Kde máte svého koně?«
»Odkud víte, že mám koně?«
»Vždyť nosíte ostruhy.«
»Ach, dle těch tedy soudíte? Kůň můj stojí nedaleko; ukryl jsem jej, chtěje si vás prohlédnouti.«
»Což jste nás pozoroval?«
»Ovšem; před půl hodinou již viděl jsem vás, jak divili jste se změně stopy.«
»Aj, i o tom víte?«
»Nic více, nežli že to má stopa.«
»Vaše?«
»Ano.«
»U všech všudy! Tedy vy jste nás klamal?«
»A dali jste se opravdu klamati? Jest mi velikým dostiučiněním, že jsem muže, jako je ‚tlustý Jemmy‘, dovedl mýliti. Ovšem neplatilo to vám, ale lidem zcela jiným.«
Ferlon nevěděl, co myslil by si o cizinci. Měřil jej od hlavy k patě a zeptal se posléze:
