toho dne dobrý výdělek, chtěl jsem přání tomu vyhověti. Obrátil jsem se tedy, abych sehnul se pro láhev kořalky. Otočiv se zase, viděl jsem téhož Indiána, že sňal se hřebíku jednu pušku a utíkal s ní. Hned postavil jsem láhev, uchopil druhou flintu a vyskočil jsem ze dveří. Rozumí se, že ustoupil jsem stranou, aby mne Indiáni neviděli, ale při tak náhlé změně světla neviděl jsem, co se kolem děje. Slyšel jsem jen rychlé kroky, potom zablesklo se na ohradě, zahřměla rána, a mně zdálo se, jakoby mne někdo byl udeřil do nohy. V tom spatřil jsem jednoho rudocha, an strojí se ku skoku přes ohradu. Přiložil jsem pušku a stiskl, ale současně cítil jsem v noze takovou bolesť, že jsem upadl. Kule má chybila, puška byla ztracena. S velikým namáháním doplížil jsem se zpět do chýže. Rána Indiánova zasáhla mou pravou nohu. Teprve po několika měsících mohl jsem se zase postaviti na nohu, ale kulhal jsem, stal se ze mne Hobble-Frank. Rudocha zapamatoval jsem si dobře, nikdy nezapomenu darebáckého toho obličeje, a běda mu, setkám-li se s ním kdysi. Jsem sice proti všemu krveprolévání, ale nepochopuji, proč měl by mne rudoch beztrestně okrásti a nad to ještě zmrzačiti. Myslím, že Indián ten náležel k Ogallallům, a jestli — — Co se vám stalo?«
Vychloubavý Němeček zastavil pramen své výmluvnosti, neboť Jemmy zadržel svého koně a vzkřikl překvapením. Minuli totiž větší čásť písčité půdy a octli se na cestě kamenité, která hned opět ustoupila písčité. Tam zastavil se Jemmy.
»Co se stalo?« odvětil. »Ani sám nevím! Vidím či nevidím?«
A udiveně hleděl s koně na zemi. Teď teprve pochopil Frank, co myslil soudruh jeho.
»Je-li možná!« zvolal; »stopa se náhle změnila.«
»O všem! Zprvu zdála se býti stopou slona, a teď je v ní znáti zcela zřetelně nohu koňskou. Kůň byl okován a sice nově, jsouť otisky podkovy velmi ostré.«
»Ale šlépěj je obrácena.«
»Toho právě nemohu pochopiti. Až dosud jeli jsme po stopě, teď jedeme proti ní.«
»A je-li stopa opravdu tatáž?«
»Ovšem. Tu za námi vystupuje skála, ale je sotva sedm metrů široká; na ní nelze stopy viděti. Na oné straně zdálo se nám, že pochází ode slona, tahle však vidíme zřetelně stopu koňskou, směřující k západu. Ohlédněte se! Je zde snad jiná ještě stopa?«
