herce své, tento objímal svýma dlouhýma nohama malého, vzdorovitého mezka, jenž přes tu chvíli pokoušel se o svržení svého břemene, leč marně. Davy nahnul se jen trochu v pravo nebo v levo a již pevně stál na zemi. Na svém zvířeti podobal se Davy obyvatelům australských ostrovův, kteří velmi nebezpečné loďky své obkládají, aby se nepřeklopily. Takovou službu konaly Davyovi nohy jeho.
Také Frank měl tytéž šaty, v nichž oba přátelé poprvé ho viděli: mokassiny, leginy, modrý frak a amazonský klobouk s dlouhým žlutým pérem. Malý Němeček seděl na koni dosti pěkně a zdál se přes podivný svůj hábit dobrým lovcem na západě.
Milé však bylo podívání na Martina Francisa. Držel se v sedle právě tak dobře, jako Vohkadeh. Zdál se jako s koněm srostlý a nahnul se náležitě ku předu, čímž jednak ulehčil svému zvířeti, jednak mírnil namáhání s dlouhou jízdou spojené. Oděv jeho pravý zálesácký, velmi úhledný a zbraň náležitá. Úloha, již si byl předsevzal, zaujala celou duši jeho. Mladistvé jeho líce a jasné oko zřejmě svědčily o tom, že není v prérii nováčkem. Ač byl vlastně ještě chlapcem, činil nicméně dojem člověka, který dle potřeby dovede jednati jako muž. A kdyby netížila ho starosť o otce, byl by zajisté nejveselejším členem malé společnosti.
Nejsměšnější člen výpravy byl černý Bob.
Jízda nepůsobila mu sice nikdy radosti, ale dnes seděl na koni zvlášť nejezdecky. Měl s koněm opravdu kříž, ale kůň se svým pánem také, neboť nedovedl se Bob ani deset minut na něm pevně udržeti. Posadil se sice koni až na krk, ale při každém kroku šoupl se o něco nazpátek a tak klouzal a klouzal, až dostal se koni na zadek a málem by byl spadl. Tu popolezl opět až ke krku, a klouzání počalo znova. Pychybuji, že dovedl by nějaký komik v cirku neumělého jezdce lépe napodobiti, než jak jej ve skutečnosti představoval Bob. Sedla ubohý černoch neměl, neboť nedovedl se v něm udržeti. Jakmile totiž kůň rychleji běžel, vyšinul se Bob vždy ze sedla. Připjal si na koně tedy jenom přikrývku. Nohy držel roztaženy, jakoby se koně bál. Řekl-li mu někdo, aby nohy sevřel, odpověděl pokaždé:
»Proč by Bob mačkal nohama ubohého koně? Vždyť mu kůň neublížil! Bobovy nohy nejsou přece kleště!«
Jezdci dojeli okraje velmi hluboké, skoro okrouhlé sníženiny, jejíž průměr držel asi šest anglických mil. Se tří stran ohraničena byla
