zajali mého otce a chtějí ho umučiti. Musíme jej vysvoboditi. Nejdéle za hodinu vydáme se na cestu k řece Yellovstonské.«
»U všech kozlů,« vzkřikl Frank, také prudce vyskočiv. »To mi rudoši draze zaplatí!«
Také Bob se vzchopil, popadl kůl, jejž prve přinesl, a řekl:
»Massa Bob také půjde! Massa Bob sám zabije všechny Ogallally!«
Tu však pozdvihl Vohkadeh ruku a pravil: »Jsou moji bílí bratří vosy, které sem tam zlostně poletují, byly-li podrážděny? Nebo jsou muži, kteří vědí, že každému důležitému podniknutí rozumná úrada předcházeti musí? Vohkadeh nedomluvil ještě.«
»Pověz mi především, hrozí-li mému otci nebezpečí nebo ne!« naléhal Martin.»Hnedle zvíš!«
»Žádám, abys ihned odpověděl na mou otázku,« durdil se mladík.
Jemmy ho chlácholil:
»Upokojte se, můj mladý příteli! Tuze spěšno, lidem směšno. Nejprve popřejte času Vohkadehovi, by vypověděl vše; potom se uradíme a k činům přistoupíme.«
»Vy také?«
»Toť se rozumí! Kouřili jsme společně z kalumetu, jsme tudíž přátelé, bratří! Dlouhý Davy a tlustý Jemmy neopustili dosud nikoho, kdo potřeboval pomoci jejich. Jest nám ostatně lhostejno, pojedeme-li do Montany bůvolů lovit, anebo zajedeme-li si prve k Yellovstonu na valčík se Sioux-Ogallally. Ale vše musí státi se v náležitém pořádku, jinak neměli by staří lovci, jako my pravé zábavy z toho. Proto si na chvilku ještě sedněte, buďte klidným, jak se sluší a patří. Náš rudý bratr řekl pravdu: Jsme muži! Rozumíte?«
»Velmi dobře!« přizvukoval Frank. »Rozčilení nikdy neprospívá. Třeba býti rozvážnými.«
Když se všichni opět utišili a posadili, jal se Indián vypravovati:
»Vohkadeh vychován byl od Sioux-Poncaův, přátel bělochův. Později přinucen byl státi se Ogallallem, ale stále čekal na příhodnou chvíli, aby je opustil. Také nyní bylo mu s bojovníky táhnouti k Yellovstonské řece. Byl přítomen, když přepadeni byli ve spánku lovec medvědův a jeho průvodčí. Ogallallům jest se míti na pozoru, nebo tamo v horách zdržují se Šošonové, jejich nepřátelé. Vohkadeh byl vyslán, aby prozkoumal
