vážně, dávaje tak na jevo, že vědom je si své důstojnosti jako hostitel v otcově nepřítomnosti.
Když Bob dýmku odložil, ujal se slova Vohkadeh:
»Znají moji bílí bratří slavného bělocha, jemuž Siouxové Nou-pay-klama říkají?«
»Old Shatterhanda[1] myslíš?« otázal se dlouhý Davy. »Neviděl jsem ho dosud, ale mnoho slyšel již o něm každý z nás. Víš ty něco o něm?«
»Miluje rudochy, ač sám jest běloch. Je nejznamenitějším stopovačem. Kule jeho nikdy se nechybí, a neozbrojenou pěstí přemůže nepřítele sebe silnějšího. Proto jeho jméno. Krve a života svých nepřátel šetří; poraňuje je toliko, aby učinil je k boji neschopnými, a teprve jde-li o jeho vlastní život, usmrtí protivníka. Před lety lovil nahoře u řeky Yellovstonské; byl to první běloch v krajině tamější. Přepadli ho Sioux-Ogallallové, on s nimi bojoval, jeden proti mnohým. Stál na skále. Kule Ogallallův nemohly ho zasáhnouti, ale on na ně nestřelil, domnívaje se, že všichni lidé jsou bratří. Dva dni a dvě noci ho obléhali. Potom sestoupil Old Shatterhand a nabídl se bojovati se třemi z nich, oni tomahavkem, on beze zbraně. Zabil je všechny pěstí, ač byli mezi nimi Udatný Bůvol, nepřemožitelný náčelník, a Zlý Oheň, nejsilnější muž celého kmene. Veliký nářek rozléhal se po všech horách a ve všech vigvamech Ogallallův. Nářek ten dosud neumlkl, ozývá se vždy znova v úmrtní den oněch tří bojovníkův. Uplynul shakoh,[2] a nejstatnější bojovníci z celého kmene vydali se k Yellovstonu, aby na hrobech oněch tří usmrcených zapěli pohřební zpěvy. Běloch, který jim na té pouti v cestu přijde, jest ztracen; na hrobech Shatterhandem usmrcených bojovníků bude umučen, aby duše jeho ve věčných lovištích obsluhovala duše zabitých Ogallallův.«
Řečník se odmlčel. Martin vyskočil a zvolal:
»Bobe, osedlej rychle koně! Franku, připrav náboje a potraviny, a já zatím prohlédnu zbraně a nabrousím nože!«
»Proč?« ptal se Frank udiveně.
»Což nerozuměl jsi, co vypravoval Vohkadeh? Sioux-Ogallallové
