uchopil sklenici a vrazil ji ponocnému do hlavy. Pak ovšem vyvinulo se několik uměleckých výstupův — ale bez kulis — a konec konců byl, že obžalován a odsouzen byl jsem pro rušení veřejného pokoje a těžké poranění ponocného. Z trestu nebyl bych si dělal mnoho, že však zbaven jsem byl i výnosného místa, přece jen mě hryzlo. Takové hanby přežíti jsem nemohl. Když odbyl jsem si trest vězení, umínil jsem si, že vystěhuji se ze Smržovky. Poněvadž pak vše, co já dělám, důkladné je, odebral jsem se hned sem do Ameriky. Smržovecký ponocný a podomek byli příčinou tedy, že našel jste mne dnes zde.«
»Jsem jim vskutku povděčen za to, neboť — doznávám toho upřímně — vaše neobyčejná učenosť náramně se mi líbí,« podezřele chválil ho Jemmy.
Vychloubavý Němec byl by svého spolujezdce ještě déle bavil deklamací o kráse řeči německé u Frýdlandu i o své učenosti, ale vážný Jemmy prohlédl brzy ledví i srdce syna Germanie a proto obrátil řeč na jiný předmět, otázav se:
»Jest-li váš průvodce skutečně synem známého lovce medvědův?«
»Ovšem! Francis jest mým společníkem, a jeho syn Martin jmenuje mne strýčkem, ač jsem byl jediným dítětem svých rodičův. Sešli jsme se v St. Louisu, když touha po zlatě lákala mnoho diggerů k Černým vrchům. Oba uschránili jsme si slušnou čásť peněz a umínili si, že zařídíme si zde nahoře obchod. To bylo ovšem výhodnější než hledati zlato. Dařilo se nám dobře. Já pečoval jsem o krám, Francis vycházel na lov, aby obstaral potravu. Později však ukázalo se, že zde zlata není. Diggerové přestěhovali se jinam, a my jsme zde osamotněli se svými zásobami, neboť jsme jich neprodali, poněvadž bychom nebyli dostali za ně peněz. Jen ponenáhlu odbyli jsme zboží svého lovcům, kterým náhodou podle nás ubírati se bylo. Poslední zboží prodáno přede dvěma týdny. Tehdy zastavila se u nás malá společnosť a přiměla mého společníka k tomu, aby provázel je k Yellovstonu; tam prý jest velké množství polodrahokamův. Byli to brusiči kamenův. Francis svolil, když zaručili mu slušnou odměnu a odkoupili mu značné množství střeliva a jiného zboží. Nyní bydlím tu s jeho synem a Negrem, jejž přivedli jsme si ze St. Louisu.«
»Zná-li Francis řeku Yellovstonskou?« otázal se po krátkém mlčení Jemmy, soudruha svého bedlivě pozoruje.
»Cestoval tam kdysi.«
