křovisko nepřekáželo v cestě. Okřídlení pěvci, již písní svou svítání byli pozdravili, nadobro umlkli, a chvílemi jen ozval se osamělým hvozdem praskot, od něhož však ticho lesní tím více se odráželo.
Pojednou vyjeli na nevelikou travnatou prérii. Les náhle přestal, a po krátké již době objevila se půda kamenitá, z níž jen tu a tam nuzné stebélko štěrbinou se prodíralo.
Vinnetou zdržoval svého koně a čekal, až Černý Jelen ho dohoní; ukazuje k západu, kdež šedomodré mraky se kupily, pravil:
»To jsou vrchy Ohnivých děr, za nimiž otvírá se Huba Pekelná«
Šošonovi bylo tuze milé, že Apač přerušil dlouhé mlčení. Věděl ovšem, že mlčelivosť největší jest ozdobou bojovníkovou, ale i nejnevrlejší Indián pocítí někdy touhu po malé rozmluvě; a taková nálada zmocnila se i Černého Jelena.
Slyšel dříve již mnoho o Shatterhandovi. Teď seznámil se s ním způsobem podivným a přesvědčil se na své vlastní oči, že pověsť nepřeháněla znamenitých vlastností a skutků tohoto proslulého muže. Z té příčiny choval k němu takovou úctu, jaké dříve nepocítil k nikomu. K úctě přidružila se jakási ostýchavosť, jakouž pociťujeme k bytostem vyšším; než i přes překážku, kterou ostýchavosť ta položila mezi něho a Old Shatterhanda, cítil se mocně k slavnému lovci připoutaným — miloval ho. Mírná, klidná, přívětivá povaha, vždy stejná dobrota muže, jenž nepřátely porážel pouze pěstí, získala mu jeho i všech Šošonů srdce.
Již dávno chtěl Černý Jelen od Vinnetoua zvěděti bližší zprávy o Old Shatterhandovi. Jen on, nejdůvěrnější jeho přítel, mohl mu dáti vysvětlení nejlepší, ale právě nerozlučné to přátelství bylo příčinou, že jen zřídka od sebe se oddělili; neměl tedy dosud příležitosti, aby pohovořil s ním o samotě.
Dnes však Old Shatterhand přítomen nebyl, a Černý Jelen využitkoval tudíž vhodné příležitosti, aby rozvázal Apačovi jazyk. Radoval se nemálo, že jej poslednější k sobě pozval. Hledě tam, kam Vinnetou ukazoval, pravil:
»Černý Jelen nebyl dosud ve krajině té, ale ucho jeho často slýchávalo, co staří, šediví bojovníci šošonští o ní vypravovali. Slyšel-li něco také můj bratr?«
»Nikoli.«
»Hluboko pod těmi vrchy a roklinami pochován je náčelník,
