jehož duše nedostane se do věčných lovišť, ač byl nejudatnějším bojovníkem a mnoho stanův ozdobil skalpy svých nepřátel. Jeho jméno je Kun-p’a. Můj bratr slyšel je snad?«
»Nikoli. Proslulý náčelník tohoto jména není znám Apačovi. Kun-p’a znamená v řeči šošonské ohnivou vodu, již Yankeeové jmenují brandy nebo whisky.«
»Ano, Ohnivá Voda jest jméno onoho náčelníka, neboť on zaprodal duši svou a všechny své soukmenovce bělochům za ohnivou vodu. Vyzdvihl proti nim válečnou sekeru, aby je ze země vyhladil. Jeho bojovníci byli četnější než běloši, ale ti měli střelné zbraně a ohnivou vodu. Náčelník bledoušů žádal o rozmluvu s Kun-p’ou. Setkali se mezi svými tábory. Za vyjednávání dal náčelník bledoušů rudému bojovníku napíti se ohnivé vody. Ani kapka tohoto nápoje nedotkla se dosud rtů jeho. Pil a pil, až zmocnil se ho zlý duch ohnivé vody. Aby jí dostal ještě více, zradil své vlastní bojovníky. Všichni byli usmrceni; neušel ani jediný.«
»A jejich náčelník?« tázal se Vinnetou.
»Zbyl samojediný. Byl zrádcem, proto neusmrtili ho bílí mužové. Slíbili mu ještě více ohnivé vody, ukáže-li jim pastviny svých soukmenovcův. Učinil tak. Vigvamy jeho kmene stávaly tam, kde jsou teď vrchy vodu chrlící. Údolí řeky Ohnivých děr skytalo tenkráte nejlepší pastviny celé země. Tráva skláněla své vrcholky nad hlavou jezdcovou, a po bůvolích stezkách putovala nesčetná stáda bisonův. Tam dovedl Kun-p’a bledouše. Přepadli a pobili všechny rudé muže, ženy a děti jejich. Náčelník byl přítomen, pil ohnivou vodu, až vzňala se mu v ústech. Křičel bolestí a za hrozných muk válel se sem a tam. Nářek jeho rozléhal se po prérii, ve všech lesích a zalétal až k vrcholům hor tamo se vypínajících. Tam sídlel veliký duch rudých mužův. Přišel a viděl, co se stalo. Rozhněval se velmi. Tomahavkem zasekl do země, že utvořila se rozsedlina nesmírně hluboká, a do té vrhl pak Kun-p’u. Tam dole leží zrádce ode mnoha století. Převrátí-li se, trápen nekonečnými bolestmi, se strany na stranu, a ozve-li se hrozný jeho hlas, chvěje se všechna země odtud až k Hadí řece, a všechněmi štěrbinami a děrami proniká nářek jeho. Ohnivá voda proudí klokotem z jeho úst; jí naplněny jsou všechny rozsedliny a trhliny; hučí a kouří se z nich; víří a kloktá ve všech hlubinách; čadí a páchne ze všech děr. Pozoruje-li okolo se ubírající osamělý bojovník, že pod nohami koňovými země se chvěje a
