Sioux-Ogallallové byli přesvědčeni, že hořejší tok řeky pro ně volným bude. Podle jejich domněnky nebylo se obávati, že střetli by se tam s nepřítelem. Až dosáhnou Údolí Hrobů, budou v bezpečí, neboř krajina tamější poskytovala jim znamenitého úkrytu před nepřítelem sebe silnějším. Ale brzy přesvědčili se, že v tomto směru byli u velikém omylu, jenž stal se jim osudným.
Jak dříve již praveno, rozkázal Old Shatterhand včera ráno Vinnetouovi, aby se zbývajícími bojovníky jel k Hubě Pekelné a tam očekával příchodu jeho. Náčelník Apačů věrně vyplnil toto nařízení.
V družině Vinnetouově se nalézající vůdce Šošonů chtěl, aby hned po odjezdu Old Shatterhandově i oni vydali se na pochod, ale Apač nesouhlasil s ním.
»Nechť zůstanou ještě zde moji bratří,« pravil. »Ať se koně ještě pasou, neboť na cestě, kterou nyní pojedeme, nikde nebude pro ně potravy.«
»Znáš cestu zevrubně:« otázal se Černý Jelen.
»Vinnetou zná všechny prérie a řeky, všechna pohoří a údolí od jižního moře až na sever k Saskačavanu.«
»Ale čím dříve odtud odjedeme, tím dříve budeme u cíle.«
»Pravdu řekl sice můj bratr, ale druhdy nebývá s užitkem, jsme-li předčasně u cíle. Přibudeme u Pekelné Huby dříve ještě, než-li slunce do svého vigvamu se navrátí. Vinnetou ví, co činí. Udatní bojovníci šošonští zcela mohou mu důvěřovati. Teď ať jen pohodlně posnídají. Až přijde čas, dá Vinnetou znamení k odchodu.«
Přehodiv si stříbrnou pušku přes rameno, zmizel v pralese. Apač bez důležité příčiny nikdy neměnil předsevzetí jednou již učiněného. Černému Jelenu bylo se tedy podrobiti.
Indiáni připravili si snídaní a rozmlouvali pak o zpozdilé výpravě, na niž vydal se Francis se svými čtyřmi spolčenci.
Bylo dávno po snídaní, když Vinnetou vyhledal svého koně a vsedl naň. Jediné kývnutí dostačilo, aby Indiáni věděli, že vydají se na cestu. Jeli obvyklým způsobem stále pečujíce, aby zanechali stopy co nejméně znalé.
Byl-li Vinnetou dle indiánského náhledu vůbec mlčelivým, zdál se dnes ještě více zamlklým. Řídil svého koně tak, aby stále jel v jisté vzdálenosti před Šosony; ti vážili si proslulého bojovníka tou měrou, že neopovážil se nikdo přiblížiti se k němu. I Černý Jelen, ač také náčelník, držel-se v uctivé vzdálenosti za ním.
