Stránka:MAY, Karl - Syn lovce medvědův.djvu/240

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Tato stránka byla zkontrolována

Současné ozvalo se stranou silné hulákání, indiánský pokřik válečný. Divoši vydávají jej totiž tím způsobem, že křičí fistulí táhlé, pronikavé íííííííí, současně pak rukou na rtech trilkují.

Tento známý, nebezpečí hlásající pokřik válečný probudil Siouxy ze ztrnutí. Někteří poskočivše ku předu, dívali se dolů k řece, odkud křik se ozýval. Viděli Upsároky a Šošony, ani cvalem k nim uhánějí. Nanejvýš polekáni neměli ani času, aby spočítali nepřátely a tedy se přesvědčili, že netřeba jim báti se počtu tak malého. Nevysvětlitelná smrť jejich dvou soudruhův, objevení se Boba, jenž vyhlížel jako skutečný satanáš, a nyní opět příchod nepřátelských Indiánů způsobily u nich opravdu hrozné zděšení.

»Pryč, pryč! Zachraňte se!« volali a vrhli se na koně.

Jemmy stiskl lýtky starou svou herku.

»Osvoboďte se! Rychle, rychle proti ochráncům!« křičel.

A již pádila jeho dlouhonohá herka odtud, mezek Davyův hned za ní. Frankův kůň nečekal na pobídku a hned přidružil se k nim. Chvění země, Bobova postava a křik poděsily koně tak, že nebyl by je nikdo zadržel.

Opravdu nikdo: Zajisté; byl tam ještě někdo, totiž náčelník Těžký Mokasin. Bob udeřil ho klackem sice důkladně, až se svalil. Na štěstí však neopakoval rány své, jež byla by zajisté náčelníkovi přinesla smrť. Spatřiv pak na zemi ležeti mladého pána svého, poklekl u něho, aby ujal se ho, na vše ostatní zapomínaje.

»Můj dobrý, dobrý massa Martine!« zvolal věrný, ale neprozřetelný černoch. »Zde je udatný massa Bob! Rychle přeřízne řemeny massa Martina.«

Náčelník se vzpřímil a sáhl již po noži, aby černocha probodl; v tom uslyšel křik nepřátel a znamenal, že jeho lidé dávají se na útěk, kdežto bílí zajatci uhánějí, aby co nejdříve vybavili se ze společnosti Ogallallův.

Seznal, že za takových okolností ani jemu jinak učiniti nelze. Aby však vzdal se všech záměrův, toho muž ten přece neučinil. V okamžiku skočil ku svému koni a vyhoupl se naň. Štěstí, že lidé jeho připevnili všechny zbraně k sedlu. Přitlačiv se k Francisovi, jehož kůň právě se vzpínal, rychle uchopil koně za uzdu, pronikavě zakřikl, čímž pobídl svého koně a již uháněl odtud, Francisova koně i jezdce sebou táhna.