Při pohledu na zdánlivou budovu zarazil se nejprve, ale přece odpověděl hned na otázku mastičkářovu:
»Již se pamatuji. Není to dům, nýbrž skála. Byl jsem tam také, a divil bych se, nevešli-li místa toho si prohlédnout ti, jež hledáme. Je to — — kýho kozla!«
Vykřiknuv seskočil s koně a jal se prohlížeti tvrdou skálu čedičovou. Byli právě na místě, kde křižovala se cesta jeho s cestou Siouxův.
»Tudy jelo mnoho lidí a sice sotva před hodinou,« pravil. »Nemyslím, že byli to Siouxové. Než přece, kdo jiný byl by zde v takovém množství! Dům zdá se mi podezřelým. Rozdělme se a obkličme jej!«
Dorazivše k budově, v okamžení ji obklopili. Shatterhand vydal se dovnitř nejprve sám. Pravil, aby přišli za ním, až vystřelí.
Trvalo dosti dlouho, než opět vyšel. Obličej jeho zvážněl.
»Rád dovolil bych,« pravil, »rudým svým bratrům, aby prohlédli si zajímavou tu stavbu, ale nemáme času nazbyt, neboť bílí mužové i s Vohkadehem byli od Siouxův zajati a před hodinou odvedeni.«
»Ví to můj bílý bratr jistě?« tázal se mastičkář Upsárokův.
»Ano! Viděl a četl jsem přesně všechny stopy jejich. Tlustý Jemmy zanechal mi tam znamení, a doufám, že nalezneme jich ještě více. Chtěl nám naznačiti směr, kterým ubírali se Siouxové.«
Ukazoval malinký hadřík, jejž prve byl nalezl. Bylo na něm pět anebo šest chloupkův, jistý to důkaz, že pochází hadřík z oprchalého kožichu Jemmyova.
»Co zamýšlí Old Shatterhand?« tázal se rudoch. »Pojede po stopě Ogallallův?«
»Ano a sice hned.«
»Nedostali bychom se k řece Ohnivých děr právě tak dobře, kdybychom se vrátili k Vinnetouovi?«
»Ano, ale jest se obávati, aby Ogallallové do té doby neusmrtili zajatcův.«
»Odloží popravu jich až na den úplňku.«
»Lovce medvědův a jeho pěti soudruhův ano, ale naši přátelé nejsou tak dlouho životem jisti. Zvláště hodnému Vohkadehovi hrozí veliké nebezpečí. Naloží s ním jako se zrádcem. Bojím se, že stihne ho veliké neštěstí. Musíme tedy hned za nimi. Či jsou moji rudí bratří jiného náhledu?«
»Nikoli,« odpověděl obr. »Těší nás, že našli jsme tak brzy stopu
