»Massa Bob voní příjemně, velmi příjemně!« hájil se Negr. »Massa Bob nesmrdí. Massa Bob myl se ve vodě popelem a sádlem medvědím. Massa Bob je nobl gentleman!«
»Cože? Snad máš se za muže rodu vznešeného, libovonného! Počkej, chlapíku, naučím tě, bys neznečišťoval mého okolí!«
Chopiv se pušky, namířil na Boba, vyhrožuje mu:
»Nezmizíš-li hned, pošlu obě koule pětkrát okolo tvého černého těla!«
»Bože, Bože! Nestřílejte, nestřílejte!« ječel černoch. »Massa Bob již půjde! Massa Bob posadí se daleko odtud!«
A co nejrychleji zmizel černoch, vyhledal si opodál vhodné místečko, kdež usadil se za velikého durdění a tichého reptání.
Smržovecký Němeček chtěl opět rozpřísti hovor o umění a vědě, ale Old Shatterhand odpověděl mu:
»Domnívám se, že lze dnes zužitkovati čas lépe. Poslední noc jsme totiž nespali. Natáhněte se a zdřímněte si! Já budu hlídati.«
»Vy? Proč právě vy? Vždyť vás mosjé Orfeus právě tak málo jako nás pohoupal ve své náruči.«
»Morfeus, nikoli Orfeus !« opravoval Jemmy.
»Už zase! Proč nedoráží nikdo na mne, stále jen vy sám! Co je s vaším Morfeem? Vím jistotně, kterého názvu kdy užiti dlužno. Byl jsem členem zpěváckého spolku, jehož jméno bylo Orfeus. Když si člověk jednou řádně zazpívá, zvláště je-li v notách mnoho paus, to si potom báječně krásně pospí. Takový zpěvácký spolek je nejlepší prostředek proti bezsenným nocem, a proto nemůže se jmenovati jinak než Orfeus.«
»Nuže, budiž!« chechtal se tlustý Francouz, na mech právě se natáhnuvší. »Raději si zdřímnu, než abych s vámi louskal tak učené oříšky!«
»Ano, ano, rozumíme! Kdo se ničemu neučil, neumí také nic. Spěte jen, spěte; člověčenstvo neutrpí tím škody žádné.«
A nemaje nikoho, jehož přesvědčoval by o své duševní převaze, natáhl se učený Frank také, aby oddal se libému spánku. Vyzváni byvše vůdcem, řídili se Ššonové týmž příkladem, a za chvíli spali všichni, jen Old Shatterhand bděl. Ba i koňové ulehli si nebo svěsili aspoň znavené hlavy.
Ze všeho, co vůkol se spatřovalo, nedalo se souditi, že by za málo jen hodin krvavá srážka zde státi se mohla.
