Kam se ubírali, nikdo nevěděl; spoléhali úplně na zkušené vůdce. Údolí brzy tak se zúžilo, že bylo jim druh za druhem jeti. Z té příčiny a také z opatrnosti umlkl hovor na dobro.
Černocha ovšem ve vodě nenechali. Bez šatu seděl na své kobyle a jel až na konci tlupy, ježto po smraďochu značně zaváněl. Davy slitoval se nad ním a daroval mu starou, rozedranou přikrývku santilovou, jež nahražovala mu sedlo; Bob ovinul si ji kol beder, jako nějaký ostrovan jižních moří. Zlobil se na sebe a na svůj osud, stále a stále něco si bručel, z čeho se dalo souditi, že udílí hlava jeho audienci všelikým smutným a mrzutým myšlénkám.
Za velikého ticha s rychlostí největší brala se družina po několik hodin úzkým údolím, vyjela na širokou a holou pláň, sestoupila opět dolů a všelijak po prérii se proplétajíc, stanula při svítání před příkrým průsmykem, jenž prohýbal se mezi dvěma vysokými, hustě zalesněnými vrchy. U paty poslednějších zarazili vůdcové a sestoupili s koňův. Ostatní učinili po jejich příkladě.
Sňavše s koňův obě mrtvoly, položili je na zem, a Šošonové u velikém kruhu seřadili se kolem nich. Domnívali se, že předsevzata bude teď prohlídka, jejíž obtíže dobře znali. První slovo u takové příležitosti mívají náčelníci; obyčejní bojovníci čekávají, budou-li tázáni po svých náhledech či nic.
Mrtvoly oděny byly po indiánsku, částečně látkami bavlněnými, částečně kožinami. Stáří jejich nebylo vyšší dvaceti let.
»To jsem si hned myslil,« vece Old Shatterhand. »Jen nezkušení bojovníci, plíží-li se k nepřátelskému ležení, otvírají oči, aby jejich lesk dobře byl pozorován. Chytrý však vyzvědač ukryje oko své zpola víčkem, zpola řasami. V takových případech ani pro mne nebylo by snadným, vyzpytovati zraky jeho. Ku kterému kmeni náležejí?«
Otázka ta platila Jemmyovi.
»Hm!« zabručel. »Myslíte-li, pane, že přivádí mne otázka vaše do rozpakův?«
»Soudím tak, neboť na otázku tu nedovedu v tomto okamžiku ani já odpověděti. Jsou na výpravě válečné, neboť obličej jejich nese barvy válečné, jež byly sice rozmazány, nicméně přece lze je rozeznati. Černá a červená! Barvy Ogallalův! Ale ti lidé nezdají se přece Siouxy! Šat jejich ničeho neprojevuje. Prohlédněme jim také kapsy!«
Byly prázdny. Nenašli toho nejmenšího, ač hledali co nejpečlivěji.
