»Toť přespříliš!« připomenul Davy. »Co tomu říkáš, můj starý Ferlone?«
»Snad nejsem také slepým,« vece tázaný. »Na štěstí jsme zde před takovou návštěvou jisti. Jest vůbec velmi choulostivé, octnouti se v okolnostech, za nichž dobrý výstřel bočný jest nevyhnutelný. Není-liž pravda, pane?«
»Ano,« potakal Old Shatterhand. »Hleďte sem, mastre Franku! Dejme tomu, že tamhle naproti jest nepřátelský vyzvědač, a že vidím mezi listím lesklé oči jeho. Musím jej ovšem usmrtiti, jinak dal bych v šanc své vlastní živobytí. Kdybych však — jakož obyčejně se děje — přiložil pušku k líci, zpozoruje mé počínání a skryje se okamžitě. Snad také naměřil již na mne a vystřelí dříve než já. Tomu musím zabrániti užitím výstřelu bočného. Při takovém způsobu střelby seděti jest klidně, zdánlivě nečinně, tak asi jako já teď. Potom vezme se puška, těsně přitlačí se k tělu, zvolna trochu se pozdvihne, jako bychom si s ní hráli nebo něco na ní prohlíželi. Pak skloníme hlavu, jako bychom stranou něco hledali, ale oko naše, stíněné střechou klobouku, pevně hledí na místo určené, zrovna tak jako já a Vinnetou.«
Slova svá provázel Shatterhand a Vinnetou příslušnými k nim výkony.
»Potom přitisknuvše pažbu těsně k boku, hlaveň na koleno, položíme levici v pravo na kohoutek zbraně, čím tato pevné nabude polohy; pravý ukazovák drží spoušť. Hlaveň nařídíme tak, aby kule vnikla do čela blízko nad očima vyzvědačovýma. Chvíli ještě míříme — čemuž ovšem pilně jest se učiti — potom stiskneme — — a!«
Zablesklo se, a současně zarachotila rána z pušky Old Shatterhandovy jakož i Vinnetouovy. Jako střely vyskočili oba mužové. Vinnetou, odhodiv pušku stranou a vytrhnuv nůž z opasku, jako pardal přeskočil potok a zmizel v roští.
»Shaste ohně! Ani se nehýbať! Nemluviť!« velel Old Shatterhand Šošonům.
A zároveň smetl botou oheň, u něhož dosud seděl, do potoka. Potom skočil za Apačem.
Šošonové jakož i běloši vyskočili uslyševše rány. Rudochů neopustila duchapřítomnosť, hned smetli ohně do vody, sotva seznavše rozkazy Old Shatterhandovy. V okamžení na to kryla tábor čirá tma.
Také dle nařízení, aby tiše byli, přesně všichni se zachovali, jediný vězeň ve vodě, okolo jehož hlavy prve oheň sršel, činil výjimku.
