Přeskočit na obsah

Stránka:MAY, Karl - Syn lovce medvědův.djvu/148

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Tato stránka byla zkontrolována

již chtějí nás přepadnouti. Vyšlou své zpytáky, kteří se sem plíží, aby vyzvěděli, mnoho-li je nás, je-li náš tábor přízniv jejich úmyslům, a jsme-li opatrni nebo ne. Tito vyzvědači plíží se sem po čtyřech — —«

Černoch pak vytáhl volně a za hrozného vřískotu a zubů cenění ruku z díry.

»Ale naše stráže by je přece viděly!« namítal Frank.

»Není tomu, jak soudíte. Já na př. vklouzl jsem do stanu Černého Jelena, ač stála stráž vedle, a okolí byla jen rovina travou pokrytá. Zde však vůkol stojí stromy, které přiblížení velmi usnadňují; také domnívají se, jak jste slyšel, stráže naše, že nikde nejsou tu nepřátelé. Nebudou zajisté tuze ostražity. Než dále! Vyzvědači proklouzli kolem stráže. Leží na pokraji lesa mezi stromy vichřicí vyvrácenými a pozorují nás. Podaří-li se jim, aby navrátili se ke svým přátelům, jsme snad ztraceni; přepadnou nás, aniž bychom toho tušili. Nejlepší prostředek je tedy učiniti je neškodnými.«

»Je zastřeliti?«

»Zajisté! Jsem v zásadě proti každému krveprolévání, ale v tomto případě bylo by samovraždou, kdybychom šetřili nepřítele. Nutno poslati mu kuli, Která by ho jistě usmrtila.«