smrad tak odporný, že sobě člověk ani hnusnějšího představiti nemůže. Z oděvu nelze hnusný zápach, jejž mu jicha ta sděluje, ani odstraniti. Všechno mytí a praní není skoro nic plátno, a šat zapáchá přese všechno namáhání lidské ještě po čtyřech nedělích. Činga pokálí nepřítele ze vzdálenosti 2 až i 3 metrův. Proto lidé, kteří čingu znají, vyhýbají se jí z daleka. Koho činga voňavkou svou zasáhla, může se těšiti, že na několik neděl vyloučen bude ze společnosti lidské.
Bob chytil tedy místo vačice smraďocha. Ostatní mužové rozutekli se na všecky strany.
»Zahoď ji! Rychle, rychle!« vybízel Jemmy černocha.
»Massa Bob nemůže ji odhoditi,« naříkal Negr. »Zakousla se mu do ruky a — — Ó, ó! Fuj! Toť hanebnosť! Fuj, fuj! Teď postříkla massa Boba. Jak smrdí massa Bob! Nelze toho snésti! Massa Bob se zadusí! Pryč s ohavným tím zvířetem, pryč!«
Nešťastný černoch chtěl čingu s ruky setřásti, ale marně se namáhal.
»Počkej, však se tě hnedle zbavím!«
Napřáhl pravici a vší silou udeřil zvíře do hlavy. Činga ranou tou byla sice omráčena, nicméně nespustila se ruky Bobovy, ano ještě hlouběji zuby do ní zatkla. Černoch bolestí z plna hrdla křičel. Potom se sehnul, popadl nůž a podřízl smraďochovi krk.
»Tak!« zvolal. »Teď massa Bob zvítězil! Ó, massa Bob nebojí se ani medvěda, ani čingy. Pojďte sem všichni a podivte se, jakého dravce přemohl massa Bob!«
Ale pozvání jeho nikdo nesplnil, všichni měli se na pozoru, aby k němu blízko nepřišli, neboť Bob rozléval teď daleko hrozný zápach, že všichni zacpávali si nosy.
»Nuže, proč nepřicházíte?« otázal se jich. »Proč neoslavujete vítězství s massa Bobem?«
»Což jsi se zbláznil?« odpověděl Jemmy. »Kdož může k tobě přistoupiti! Vždyť naplnil jsi vše okolí smradem, že by se sám satanáš za něj hanbiti nemusil!«
»Ovšem, massa Bob páchne velmi nepříjemně. Massa Bob cítí to již také! Ó, kdo snese jen takovou vůni!«
Obličej Negrův vypadal děsně.
»Odhoď přece ten neřád!« vybízel ho Old Shatterhand.
Bob chtěl tak učiniti, ale nemohl.
