Shatterhand neřídil se tentokráte jejich pokyny, ale obrátiv koně svého na levo, bral se podle úpatí vrchův.
»Zde znamení,« řekl Černý Jelen, ukazuje na větvičku ve kmeni zastrčenou. »Toť znamení Ogallallův. Proč nehodlá se jím říditi můj bratr?«
Old Shatterhand zadržel svého komoně, řka:
»Protože vím lepší cestu. Od tohoto údolí znám další krajinu velmi důkladně. Zde tento vrch je »Pejav-epoleh«, vrch Želví. Třikráte již jel jsem podle něho, ale pokaždé přišel jsem k němu se strany protější.«
»Má tento vrch nějakou zvláštní důležitosť? tázal se tlustý Jemmy.
»Ani ne; ale v pověstech Indiánů Vraních má veliký význam; je to Ararat Indiánův. Také příslušníci rudého plemene vypravují si o veliké potopě světa. Indiáni Vraní domnívají se, že toliko dvé lidí zůstalo na živě, když ostatní vesměs byli utonuli. Veliký duch zachránil je, poslav jim obrovskou želvu. Oba ti lidé utekli se i se vším svým majetkem na hřbet její a bydleli tam, dokud voda neopadla. Vrch tuto se vypínající vyšší jest všech okolních; proto také nejprve z vody se vynořil. Želva vylezla na ten ostrov, a lidé sestoupili tam se hřbetu jejího. Duše želvina vrátila se k Velikému duchu, ale tělo její zůstalo tam nahoře, zkamenělo, aby i v příštích věcích hlásalo upomínku na prarodiče nynějších rudochův. Vypravoval mi to Šunka-šeča, Veliký Pes, bojovník Indiánů Vraních, s nímž před lety tábořil jsem na úpatí hory Želví.«
»Nepojedete cestou Sioux-Ogallallův?«
»Nikoli! Znám cestu jinou, která v době mnohem kratší dovede nás k cíli. Ogallallové ubírají se ke hrobu svých bojovníkův. Známe cíl cesty jejich; netřeba nám tudíž plýtvati drahocenným časem a bráti se po jejich stopě. Cest do krajin Yellovstonských je nemnoho, a zdá se mi, že nejkratší není Ogallallům známa. Dle směru cesty jejich domnívám se, že jedou k Velkému Kaňonu, tam překročí řeku Yellovstonskou, aby přes Mostovou řeku dostali se k horám Ohnivých děr.«
»Toť bude jim přestoupiti Hory Skalisté!«
»Zajisté; neboť hrob, na němž obětován býti má master Francis se svými společníky, není v obvodu řeky Yellovstonské, nýbrž u řeky Ohnivých děr. Chtějíce jí dosáhnouti, berou se tam Sioux-Ogallallové u velikém, nejméně šedesát kilometrů v průměru majícím půlkruhu; kra-
