V tamějších krajinách je často vzduch tak čistý, že body, které mnoho kilometrův od sebe jsou vzdáleny, tak blízko u sebe oku pozorovatelovu se objevují, že domnívá se dosáhnouti jich v několika jen minutách. Zároveň jest vzduch elektřinou tak přesycen, že na př. dosti zřetelně přeskakují malé jiskry, dotknou-li se dva lidé vzájemně rukou nebo lokty. Někteří Indiáni zovou úkaz ten mo-av-k’un. A takové elektrické napjetí nemůže potrvati dlouho, brzy nastati musí vyrovnání, jež přes tu chvíli vždy znova se opakuje. Nikde ani mráčku, a přece stále a stále blýská se na všech stranách; někdy zdá se všechen obzor v jediném plameni, a přece ani člověk, ani zvíře nepociťují nejmenší úzkosti. A když nastane temno noční, poskytuje neustálé to blýskání pohled, jehož popsati nelze, a který dojme každého, ano i otužilého a na podobné výjevy zvyklého západozemce. On, uvyklý jsa spoléhati jen na sebe, cítí, že není ničím proti těmto tajemným, překrásným výjevům. I ten, který dávno již snad zapomněl na Boha a na modlitbu, mimoděk pociťuje jakousi tíseň, mysl jeho zalétá v léta dětská, a rty šepotati počnou zbožnou modlitbu. Totéž cítí a myslí Indián; on říká takovému blýskání »oheň velikého ducha«. »V blesku viděl jsem Manitoua,« praví yutahský Indián Hadí, oznamuje-li svým soukmenovcům, že vykonal cestu jakousi za takového »elektrického osvětlení«.
Takové elektrické výjevy mohou ve válce státi se i nebezpečnými. Indián věří totiž, že v noci usmrcený bojovník ve věčných lovištích žíti bude ve stálé tmě. Z té příčiny vyhýbá se každé noční půtce a podniká útok nejraději za prvních červánků ranních. — Kdo zemře za »ohně velikého ducha«, tedy za blýskání, nedostal se na onen svět po stezkách tmavých, vejde tudíž do lovišť stále osvětlených. Ký tedy div, že Indián právě za blýskání nehrozí se útoku, a mnohý, který nevšiml si tohoto výjevu přírodního, nevědomosť anebo neopatrnosť svou zaplatil životem.
Smržovecký Němec takového blýskání za jasného nebe dosud nikdy neviděl. Proto žádal tlustého Ferlona, za nímž jel, aby mu úkaz ten vysvětlil. Jemmy přání tomu ochotně vyhověl, ale brzy utkal se zase v učeném boji s chromým Frankem, když tvrdil, že příčinou toho jest buď veliké množství kovův, jež Skalisté hory v lůně svém chovají, nebo blízkosť severního magnetického polu, který do nejsevernějších končin amerických kladou, nebo posléze i přerychlé otáčení naší země, při čemž na obrovských horách Skalistých mnoho elektřiny se hromadí.
