»A jak! Dalai-Lamovi dal jsem prostředek proti tasemnici, a když zvíře bylo konečně vypuzeno, byl to zmok a to jednoduše proto, že jsem mu dal lipové thé — — —«
»Jak? Lipové thé?«
»Ano, lipovým thé. A tureckému velkovezíru jsem operoval plameňáka. Co tomu říkáte?«
»Pla — pla — pla — , jaký je tvor?«
»Pták, vlastně mnohem větší než čáp. Lékaři pokládali nemoc za šedý zákal; ale když jsem potom chlapíka vyřízl, ukázalo se, že to byl červený plameňák.«
»Tomu — tomu nerozumím !«
»Není také třeba. To je věc toliko pro očního lékaře.«
»Ale tak veliký pták!«
»Nic nevadí! V lehčích případech nazývá se to pouze zákal, ale v těžších plameňák; to jsou vědecké výrazy.«
»Ale, mijnheer, když rozumíte takovým kúrám, to byste mohl také mně pomoci!«
»Dokonce s máramnou lehkostí!«
»Tedy znáte a léčíte všecky nemoci?«
»Všecky, není-li totiž pacient příliš tlustý.«
»Nebesa — nebesa! Proč tato výjimka?«
»Velice samozřejmá, protože je potom úplně nemožno podívati se mu dovnitř.«
»Tedy mi řekněte, jak to stojí se mnou?«
»Vy jste příliš tlustý.«
»Tohle neštěstí! Byl jsem dříve ještě tlustší než teď! Tedy nemůžete mne léčiti?«
