»Ztěžka! Je tu však někdo, kdo by vám jistě pomoc přinesl, kdybyste se chtěl na něho obrátiti.«
»Kdo je to?«
»Můj soudruh, který prve odešel.«
»Ten se třemi lahvemi piva ve třech minutách?«
»Ano, tentýž. Já léčím všecko, ale při takovýchto korpulentních pacientech vyniká přece nade mne. Jenom se na něho bezpečně obraťte!«
V tomto okamžiku otevřely se dveře, a Methusalem vešel. Okamžitě vyskočil Hollanďan, spěchal k němu, chopil ho za rameno a ptal se kvapně: »Mijnheer, co učí slovník o mém žaludku a o mých nervech?«
Bedřich Degenfeld měřil ho od hlavy až k patě, zavrtěl hlavou a odpověděl :»Co praví slovník o vašem žaludku a o vašich nervech? Abychom věděli, na čem jsme, k tomu nepotřebujeme žádné knihy.«
»Vidíte, mijnheer! Nepředpovídal jsem vám to!« zvolal Bohumír, nyní zase svým dialektem. »On zná totiž všecko a to tak, že nepotřebuje se ani do slovníku podívati.«
»Ty!« napomímal ho Methusalem prstem mu hroze. To jsi si zase jednou notně zaprášil!«
»Ani potuchy o tom! On je nemocen na všech, vnitřních i vnějších končetinách. S vnějšími bych to již milerád zkusil, avšak na vnitřní, jimž říkáme interní, mé vědomosti nestačí, protože tu stojí tloušťka v cestě. Proto jsem si dovolil mijnheera na vás odkázati, protože váš pohled proniká dokonce i skrze maso a kosti. Ale nejdříve mi dovolte, abych vám ho představil, totiž mijnheera Willema van Aardappelenbosch z Javy. Pod-
