nější; vy jste moji nepřátelé; vy — vy — vy jste čtyři kyselé opice!«
Dá se mysliti, že smějící se neoctli se těmito hromovými slovy ve vážnější náladě.
»Skvostné, skvostné!« zvolal Bohumír z Bouillonu; »to je přímo skvostné; to je božské! Vy jste nejvýtečnější mijnheer, s nímž jsem se kdy setkal! Ale prosím vás, šetřte své tučné konstituce, sice mohl byste lehce puknouti. Vždyť už teď je viděti, jak jaterní tuk se vám ze všech porů vypocuje!«
Hollanďan chtěl odpověděti na tuto urážku; avšak tu přinesl jedem ze sklepníků žádanou polévku a on jal se svou pozornost polévce věnovati. Jenom mručel ještě: »Eene soep is beter dan zoo een bedorven schaap — polévka je lepší než taková zkažená ovce!«
Na Gottfrieda mávl pohrdlivě rukou, zavěsil si ubrousek kolem krku a začal potom svou polévku pojídati s tak mlaskavou rozkoší, že to znělo, jako by půl tuctu selat kolem žlabu sedělo.
Potom byla přinesena telecí pečeně. Oběma rukama sáhl po talíři, zkoumavě přičichl k porci, přívětivým kýváním dal na jevo, že se mu vůně zamlouvá a poručil: »Geot mij een stuk ossenvleesch met erwten en zuurkool — dejte mi kus hovězího masa s hrachem a kyselím zelím!«
Čtyřem divákům zdálo se býti pochybným, možno-li zde v Číně obdržeti hrách nebo dokonce kyselé zelí. Avšak Hollanďan zdá se znal podrobně výrobky hostinské kuchyně, neboť právě když telecí maso dojedl, byl mu přinesen druhý žádaný podnos. Očichal také tento, kývl zase přívětivě a poroučel: »Geot mij een gebraden
