varkenvleesch met mierook en gebaken peeren — dejte mi vepřovou pečeni s křenem a pečenými hruškami!«
Když také toto bylo potom přineseno, žádal »hamelsbout met salade«, skopové hrudí se salátem, potom »eend met spinazie en knoflook«, kachnu se špenátem a česnekem, později »zeevisch met gebaken pruimen,« mořskou rybu s pečenými švestkami. Naposledy žádal potom k dessertu »zeekreeften, boter, kaas en een grootern kelk brandewijn,« mořské raky, máslo, sýr a veliký kalíšek kořalky.
Porce byly tak veliké, že jediná z nich byla by stačila nasytiti obyčejného jedlíka, ale tento tlustý tvářil se, když byl hotov, jakoby měl ještě na něco chuť. Položil ruce na život a ohmatával jej zkoumavě. A skutečně, zdálo se, že našel ještě nějaké prázdné místo, neboť poručil si po krátkém rozmýšlení ještě »een brood met worst en mostaard,« chléb s uzenáčem a hořčicí.
Oběd ho tak zaměstnal, že jeho pozornost byla toliko jednou od oběda odvrácena. To stalo se, když čtyřem ostatním hostům bylo přineseno žádané pivo.
Methusalem poručil pro každého řádný doušek, následkem čehož přinesl sklepník čtyři zcela malé láhvičky, jež neobsahovaly ani třetinu litru. Služebný duch domníval se, že svou věc dobře provedl; ale Degenfeld načal jednu láhvičku, vlil její obsah do své studentské sklenice, přiložil tuto k ústům, vyprázdnil jedním rázem, postavil ji a poručil, zamlaskav jazykem: »Není to zlé! To stačilo však toliko na zkoušku. Přineste každému takovouhle porci! Pět osob.«
»Pět?« tázal se sklepník, jenž znovu počítal a toliko čtyři individua zjistil.
