chvěje se všech osmadevadesát údů; div se o mne mdloby nepokoušejí a pot putuje mi z těla v hustých proudech a kolonách. Mám si to nechat líbit?«
»Řekněte mi především jiným, kde jsou oba ti kuliové?«
»Kde jsou? Ano, kde pak jsou? Já to nevím.«
»Ale právě vy musíte přece nejlépe věděti, kde se nacházejí. Vždyť jste se dal od nich nésti.«
»Dal nésti! Dal nésti! Jaká to špatnost od vás! Vždyť vám povídám, že jsem nebyl nesen, nýbrž vlečen! Děkuji za tuto čínskou říši, kde musí člověk zaplatili sto li, aby směl v nosítkách běžeti! To šlo tak bez dechu kvapně, že mi nezbylo času nějaké spasné myšlenky se zachytiti. Vím jenom ještě, že jsem řval jako tygr; nepomohlo to však nic, neboť ti chlapi nerozuměli ani slova čínsky. A když zastavili konečně zde přede dveřmi, tu převrhli nosítka, že jsem se důkladně posadil na matku zemi, a uháněli odtud. ‚Tsching leav‘ zvolali ještě na mne. Co to znamená ?«
»Je to čínský pozdrav na rozloučenou.«
»Děkuji za takový pozdrav! Rozumí se, že jsem ihned vešel sem dovnitř a sháněl se po policii a státním návladním. Ale na místě toho přišli tito modrokabátníci, kteří nic jiného nedělají než huby otvírají. Je to snad zvyk a mrav?«
»Ne, na všechen způsob projevují tím jen obdiv vašim jazykovým vědomostem.«
»Kdyby tomu bylo tak, chtěl bych si to dáti líbiti.«
»Bohužel, zdá se, že se tito hodní lidé čínskou řečí ještě příliš málo zabývali. Užívá se tu hlavně angličti-
