Museli také jíti kolem Methusalema, Bohumíra z Bouillonu a Richarda Steina. Tito tři zaslechli za sebou spílající hlas svého soudruha. Zůstali státi a ohlédli se. Tu spatřili, v jakém postavení se nacházel jejich Turmingsticking kou-ngan ta-fu-tsiang; ale dříve než mohli zakročili, přehnali se kuliové s nosítky kolem nich.
»Pane bože!« zvolal Bohumír z Bouillonu. »Co to bylo? Jestliže to nebyly nohy našeho námořního hrdiny, pak nemohu se již více spolehnouti na své vlastní oči. A jeho hlas to byl také. Kterak přichází k tomu, aby takovýmto způsobem kolem nás byl převezen?«
»Člověk by ani svým vlastním očím nevěřil,« odpověděl Methusalem. »Byl to Turnerstick; pochybnost není možná. Kterak se však dostal do tohoto směšného postavení? Pyramidální blamáž!«
»To je správné. Zaplatiti si takovou palankinovou truhlu a přece běžeti, tato myšlenka je právě tak bezedná jako nosítka sama. Viděl jsem kdysi slona, jenž byl podobným způsobem transportován. U takového zvířete má to své příčiny, ale u člověka třeba to nazvati bez příčiny.«
»Kdo ví, jakou hloupost provedl. Však to uslyšíme. Pospěšme si, aby ve zlosti snad ještě něco horšího nepodnikl.«
Vykročili rychleji než prve a nevšímali si pozornosti, již vzbuzovali. Šťastnou náhodou ležel hotel dosti blízko.
Hongkong nemá dobrých hostinců. Zájezdní hostinec téhož jména jest jediný, jenž zasluhuje poněkud názvu hotelu; ale je to přece jenom obrovská skříň, v níž se člověk volným necítí. Pokoje jsou beze všeho pohodlí; všecko ostatní volá rovněž po nápravě a přes to přese všecko třeba zaplatiti zcela neobyčejné ceny.
