víc a více tvaru takových nosů, které následkem nějaké »rány« červenomodře nenaběhly.
Jednomu důvěrnému soudruhu-pijanovi řekl prý: »Byl jsem bláhový. Člověk má jiné účely než pijanství, jež přece jenom ničí tělo i ducha. Nepotřebuji úřadu, neboť jsem bohat; ale chci žíti pro příklad tomu hodnému hochu, Richardu Steinovi, aby se neoctl na mých dřívějších cestách. Má se učiti dvojnásobně, poprvé své, a podruhé to, co já jsem zameškal.«
Strýc Daniel žije se svou švakrovou a jejími dětmi jako soukromník z úroků svého jmění. Methusalem bydlí u nich.
Kdo kráčí hlavní třídou, tomu padne do oka návěštní tabule zvláštního tvaru, na níž skví se firma »Liang-ssi, obchodník drogami.« Krám je pomocí známých zlatých peněz skvěle zařízen a jeho dvéře otvírají se s cinkotem téměř nepřetržitě od časného jitra až do pozdního večera.
Mèi-pao a Sim-ming, obě sestry, dostaly se do ústavu, aby se rychleji naučily německy a dostalo se jim německého vychování.
Kdo bydlí nyní, kdy uplynulo několik let, na Universitním náměstí, může denně pozorovati tři studenty, kteří jistě nezameškají žádné přednášky. Jdou vždycky ruku v ruce. Prostřední je vysoké, silné postavy; musil již překročiti třicítku. Druhý má hezký, růžolící otevřený obličej, jehož horní ret je ostíněn chmýřím jemného knírku. Třetí jeví mongolské rysy, ne však aby jejich ráz byl nápadný. Tito tři jsou Methusalem, Richard Stein a Jin-tsian. Studují o závod, oba posledně jmenovaní z horlivosti pro své budoucí povolání a
