Kuli poznal z tváře kapitánovy, co tento mínil, a odvětil: »Sir, do Yon are a miser, a niggard, a churl?«
»Co, já že jseming lakomec? Škrtil? To je silné! To je v nejvyšší míře urážliving! Dejte mi mé peníze zpět! Dáming se néstěng od jinéhung!«
Zvolal to tak hlasitě a zlostně, že četní diváci, kteří čekali nějakou scénu, blíže se tlačili. Oba kuliové vyměnili spolu polohlasitě několik čínských vět, změřili si Turnersticka ještě jednou a to zevrubněji než prve a chtěli mu pak odpověď dáti. On je však předešel, rozevřel totiž, aby jim imponoval, svůj obrovský vějíř, a spustil na ně, na zlaté značky ukazuje: »Nechcete-li na mně viděteng, čím vlastně jsemg, tedy přečtěteng si zde mou navštiventong! Turningsticking, kuongaiu rafu-tsiang! Jsem geineralmajoring! Rozumíting? Vás má čert vzítang, nechcete-li poslouchateng! Ponesete mne za sto li, nebo vás popadnang za uši!«
Aby této své hrozbě dodal důrazu, popadl kuliho za ucho a třepal jím. Kolem stojící jali se mručeti nevolí. Ale kuli upokojil je několika čínskými slovy, jimž Turnerstick nerozuměl, a pravil k němu hluboce se ukláněje: »Well, hundred Li; get into, Sir!«
Při tom otevřel dvířka nosítek a zval pokynem ruky kapitána, aby se posadil. Turnerstick těšil se ze svého vítězství, jež domníval se vybojovati. Nespozoroval škodolibých pohledů, plných napjatého očekávání, jež byly na něho upřeny, a vstoupil do nosítek.
Sotva že se na polštářovém sedadle pohodlně usadil, zvedli oba silní kuliové obě tyče na svá ramena. Zároveň přiskočili sem dva jiní kuliové, jeden na pravou a druhý na levou stranu nosítek. Byla v nich pohy-
