Kantonu. Vlastně nesměli se tu cizinci ani ukázati. Totéž platilo také o Jin-tsianovi, jelikož opustil úřad. Ale posledně jmenovaný přál si věděti, zda-li byly podniknuty nějaké kroky k jeho dopadení, a Methusalem chtěl vzkázati Tong-tschimu a Ho-po-sovi, že jeho cesta, dík jejich podpoře, šťastně skončila. T’eu vzal na se splniti přání obou.
Asi za dvě hodiny vrátil se s Ho-po-so a oznamoval, že o pronásledování Jin-tsianově nebylo ani řeči, a Ho-po-so prosil, aby Kanton co nejrychleji opustili, ku kterémužto účelu hodlal jim obstarati zvláštní džunku. Udělil již potřebné rozkazy.
Netrvalo to také příliš dlouho, a tu přiveslovala plachetní loď a přirazila těsně k džunce ze Schao-tscheu.
Tímto způsobem mohlo se státi přestěhování, aniž by to vzbudilo zvláštní pozornost Číňanů, kteří nacházeli se na blízkých lodích.
Nyní bylo třeba se rozloučiti s králem žebráků a s Ho-po-so. Tomuto poslednímu měli mnoho, ale prvnímu ještě více co děkovati. Ho-po-so odbyl tu věc, když byl lodivodu džunky své rozkazy udělil, několika poklonami. Ačkoli těmto cizincům děkoval za svůj život, přece byl jenom upřímně rád, že jsou teď na cestě do vlasti. Degenfeld chtěl vrátiti králi žebráků T’eu kuan, než tento prosil, aby si ho ponechal od něho na památku. Potom podal všem ruce, slíbil, že vyřídí pozdravení svému zeti a Tong-tschimu, a že ujme se především jiným mijnheera, a rozloučil se potom s takovou srdečností, že bylo patrno, jak si cizince upřímně zamiloval.
Krátce na to napialo mužstvo obě plachty a džunka plula k Hongkongu, kamž dospěli za šera nejbližšího jitra.
