Ve vesnici, ve které bydlily paní a dcery Ye-kinliho, nastalo nové loučení. Hoei-hoei, jemuž měli tolik co děkovati, byl jimi vyzván, aby šel s nimi do Německa, nemohl se však k tomu odhodlati. Musili se tudíž s ním rozloučiti.
»Kdybych byl bohat nebo aspoň zámožný, odměnil bych se mu,« řekl Liang-ssi.«
»Čím?«
»Sumou, jež by mu umožnila, aby své postavení zlepšil a povstalců zříci se mohl.«
»Jak veliká byla by ta suma?«
»O, kdybych měl peníze, dal bych mu stotisíc Li!«
Tato suma zní hrozně, obnáší však dle německých peněz jenom 641 marek. Methusalem sáhl do tajné kapsy svého kabátu, vyňal váček a vysypal z něho několik anglických zlaťáků. Dal je Číňanovi a řekl: »Je to o něco více než stotisíc Li. Dejte mu to!«
Liang-ssi tvářil se, jakoby holá nemožnost se stala skutečností.
»Pane,« zvolal, »vždyť je to hrozná suma!«
»Pro Hoei-hoei postačí.«
»A tu mu chcete darovat?«
»Ne.«
»Ale řekl jste přece, že ji má dostati!«
»Od vás, ne však ode mne.
Půjčím vám ji.«
»Což víte, že vám ji někdy oplatím?«
»Ano.«
»Zajisté protože má můj otec v Německu dobrý obchod?«
