Rovněž i Liang-ssi a Jin-tsian mu psali. Strýc Daniel poslal tyto dopisy po spolehlivém poslu do Kantonu svému obchodnímu příteli, jenž je měl odeslati po nejbližší lodi.
Dá se mysliti, že muž jako Stein těžce se loučil se vším, co byl tu za dlouhá léta v život uvedl. Než loučení mírnila myšlenka, že vrací se do milené vlasti.
Také Němci loučili se těžce s Ho-tsing-tingem. Tlustý stal se jim velice milý a když odcházeli od něho, tu měli pevné přesvědčení, že se s ním v životě nikdy více neuvidí. Než Bůh řídí vše podivuhodně.
Měli dříve starost, že není mužem, jenž by takový závod uprostřed Číny beze škody dále říditi mohl. Ale brzy se přesvědčili, že je při vší své dobrotě a zdánlivé bezradnosti velice statným a energickým obchodníkem. Jeho sklíčenost omezovala se jenom na soukromé záležitosti. Jako obchodník hledal sobě rovného. To upokojilo je vzhledem k jeho budoucnosti.
Horké slzy kanuly mu z očí, když na koních zastavili se před jeho domem a loučili se s ním.
»Ik kaan niet met rijdem; ik moet hier blijven,« pravil. »Ik kaan mij niet helpen, ik moet smiven en smiten. Reizt met Qod, mijne lieven, goeden vrienden, en denkt somtijds aan moen zwaken Aardappelenbosch — nemohu jeti s vámi; musím tu zůstati. Nemohu si pomoci, musím frkati a smrkati. Jeďte s Bohem, moji milí, dobří přátelé a vzpomeňte si často na svého slabého Aardappelenboscha!«
Chtěl je vyprovoditi kus cesty na koni, což zamítli. Bylo by to jenom bol prodlužovalo a loučení ztěžovalo.
